Abwehrgruppe 218

Jednotka Abwehrgruppe 218 "Edelweiss" měla přibližně 250-350 mužů ve 4 oddílech :

• Partyzánský oddíl, 25 německých poddůstojníků a důstojníků pod přímým velením majora Erweina von Thun-Hohensteina
• Kozácký oddíl, 45 mužů pod vedením šikovatele Berlisova
• Kavkazský oddíl, 40-50 mužů pod vedením šikovatele Chana
• Slovenský oddíl měl 130-236 mužů pod vedením Martina Kanioka a kpt. Ladislava Nižňanského
  • 1.četa Tomík Ján (*26.10.1897)
  • 2.četa Maťko Karol (*1.1.1912)
  • 3.četa Hodas Pavol (16.12.1908)
  • 4.četa Gúrsky Bartolomej (26.8.1923)

Vytvořením antipartyzánské jednotky byl v září 1944 ve Vídni pověřen major Erwein von Thun-Hohenstein, který měl již dříve zkušenosti s vytvářením podobných jednotek na území SSSR, působil také v jednotce Abwehru Brandenburg. Protipartyzánská jednotka nesla krycí název Edelweiss (německý název rostliny Plesnivec alpský). Veliteli oddílů jednotky byli němečtí důstojníci oddílů Brandenburg. Thun-Hohensteinův zástupce byl kapitán König. Mužstvo tvořili občané SSSR, Ukrajinci, příslušníci kavkazských národů, Němci a Slováci. Slováci přidělení k jednotce byli dobrovolníky vybranými z řad bývalých příslušníků Speciální jednotky Slovenské pracovní služby. Výcvik jednotky probíhal během září v Němci okupované Žilině. Slovenský oddíl nejprve vedl strážní službu u Budatína a budoval zákopy u Varíně. Specializovaný výcvik směřoval k boji proti partyzánům,proběhl společně s jednotkou Einheit Josef od 5.10.-30.10. v Rarborku u Malacek. Součástí byl vojenský a ženijní výcvik, zejména nácviku pročesávání lesů a nočních poplachů. Za součást Abwehrgruppe 218 byl přijat po úspěšných protipartyzánských akcích v prostoru Počúvadlo a Jabloňov-Nová Baňa, která proběhla od 19.- 26. listopadu 1944.[5]

Příslušníci Abwehrgruppe 218 byli dobře vyzbrojeni a vybaveni. Používali výzbroj německé, československé a sovětské výroby. Nosili německé i slovenské uniformy a od února uniformy Waffen-SS. Většina oddílu byla vyzbrojena československými puškami vz. 24, v menším měřítku pak německými Kar98k. Vojáci byli vyzbrojeni i granáty a dalšími podpůrnými zbraněmi, včetně relativně velkého počtu kulometů. Jednotka měla i minometnou četu.

Mezi nejznámější akce jednotky měl být útok na partyzány vyprázdněné vesnice Kľak (21. ledna 1945) a Ostrý Grúň (24. ledna 1945).[6] Tyto přepadové akce, při kterých došlo k brutálním masovým vraždám civilního obyvatelstva jsou považovány za jedny z nejbrutálnějších nacistických odplatných akcí na území Slovenska.[7] O tom, že za těmito útoky stojí jednotka SS-Edelweiss se začalo mluvit až mnoho let po válce, kdy se hledal viník. Těchto represívních akcích se nezúčastnila celá jednotka Edelweiss. Velitel slovenského oddílu Ladislav Nižňanský byl podle vlastního tvrzení s částí své jednotky v té době pronásledoval v okolních horách partyzány.[8] Ohledně celé záležitosti se konalo několik soudů. První soud v roce 1962 v Československu odsoudil Nižňanského k trestu smrti v jeho nepřítomnosti.[pozn. 1][8] V roce 2005 se konal další soud v Mnichově ale, korunní svědek nemohl potvrdit, zda na místě masakru Nižňanský skutečně byl.[8] Jeho výpověď byla také zpochybněna soudním znalcem a Nižňanský byl z vazby propuštěn. Soudce v Mnichově prohlásil, že „podezření proti obžalovanému trvá, nelze je už ale považovat za důvodné.“[8] Na Slovensku se také konala revize soudu z roku 1962 a rozhodlo se o snížení z trestu smrti na trest na doživotí a požádalo Německo o vydání.[6] K tomu však nedošlo a Nižňanský v roce 2012 zemřel.[9]

Mezi další významné akce jednotky patřilo i zajetí příslušníků styčných misí západních Spojenců OSS pod vedením poručíka Jamese Holt Greena a SOE majora Johna Sehmera 26. prosince 1944 v oblasti Velkého boku v Nízkých Tatrách. Za tuto akci bylo velení jednotky speciálně pochváleno Heinrichem. Himmlerem. a Thun obdržel válečný kříž. V důsledku postupu sovětských, československých a rumunských vojsk byl oddíl stažen směrem na Makov. V jednotce se množily dezerce, zejména Slováků, kteří chtěli zůstat v zemi a vrátit se do svých domovů, zatímco Němci a příslušníci národů SSSR ustupovali s rozhodnutím vzdát se západním Spojencům. Počátkem dubna se jednotka přesunula na Moravu na Vsetínsko do Liptálu a Velkých Karlovic,[10] kde spolu s dalšími německými jednotkami započala ústup směrem Olomouc-Tábor a nakonec se 5. května připojili k vojenské koloně, která směřovala do Tábora. Během ústupu byla jednotka zajata Rudou armádou.[11] a velitel jednotky Erwein Thun Hohenstein byl pravděpodobně sověty popraven v roce 1946 .[12]

Celkovou bilanci její represívní činnosti nelze v dostupných archívech přesně doložit, neboť zpráva fondu MV 325-39-4 SNB pravděpodobně spojila veškerou činnost jednotky Edelweiss společně s menším oddílem Einheit Jozef dohromady a je zde pod hlavičkou Edelweiss mylně uveden také kompletní seznam všech příslušníků Jagdeinsatz Slowakei 232 slovenské národnosti. Tento seznam "Jozef" obsahuje také české jména a oběti decimace Prlova.