Extrémní chudoba

Existují různé faktory, které ovlivňují vývoj extrémní chudoby. Patří mezi ně slabé instituce, násilí a nízká úroveň ekonomického růstu. K největšímu snížení extrémní chudoby v posledních třiceti letech došlo v zemích, které nezažily občanský konflikt nebo které měly funkční instituce se silnou schopností skutečně vládnout. K ukončení extrémní chudoby je proto důležité zaměřit se mimo jiné na vzájemně související problémy nestability a občanských konfliktů.[11]

Obzvlášť ozbrojené konflikty mohou mít vážný dopad na hospodářský růst z mnoha důvodů. Jedná se především o zničení majetku, zničení obživy, masovou migraci či zneužití veřejných zdrojů k válce. Dle zprávy Světové Banky země, které zažily v letech 1981–2005 velké násilnosti, zaznamenaly extrémní míru chudoby o 21 procentních bodů vyšší než země bez násilí. Každý občanský konflikt stál v průměru stát zhruba 30 let růstu HDP.[11] Obnovený závazek mezinárodního společenství k řešení zhoršující se situace ve vysoce křehkých státech je proto nezbytný, aby se zabránilo hromadným ztrátám na životech, ale také aby se zabránilo začarovanému kruhu extrémní chudoby.

Dalším faktorem, který má významný vliv, je demografická struktura domácnosti. V mnoha částech světa žijí chudí lidé ve velkých domácnostech společně s několika členy rodiny v produktivním věku, kteří však nepracují a jsou na nich ekonomicky závislí. Toto představuje problém především v afrických státech s vysokou porodností.[4]

Předpověď snižování extrémní chudoby ve světě (% za rok)

Na začátku roku 2020 žilo v extrémní chudobě tak, jak ji definuje Světová banka (příjem méně než 1.90 $/den) více než 600 milionů lidí.[5] Situace zůstává nejhorší v oblastech v subsaharské Afriky, kde se nachází 7 z 10 nejvíce postižených zemí[6], dále v jižní Asii a Tichomoří.

K největšímu snížení extrémní chudoby došlo od roku 1990 zejména v Číně, Indonésii, Indii, Pákistánu a Vietnamu. Naproti tomu v Africe začaly hodnoty extrémní chudoby klesat až po roce 2005, odkdy tento klesající trend pozorujeme na všech kontinentech.[9]

I přes to, že v globálním měřítku se daří extrémní chudobu snižovat, existují země, kde se tyto hodnoty naopak každoročně zvyšují. Na začátku roku 2020 byla zemí s nejvíce lidmi žijící v extrémní chudobě Nigérie s 96 milióny (48 % populace). V zemích jako například Středoafrická republika či Demokratická republika Kongo dosahoval poměr obyvatel v extrémní chudobě hodnot až 80 %, respektive 78 %.[5]

Ve vyspělých západních zemích je naopak extrémní chudoba obvykle skoro nulová. A právě ke globální nule se zavázalo několik významných mezinárodních a národních organizací, včetně OSN, Světové banky a Federální vlády Spojených států (prostřednictvím USAID), a to do konce roku 2030. Globální nula znamená svět, ve kterém méně než 3 % světové populace žije v extrémní chudobě. Tato nulová hodnota je stanovena na 3 % s ohledem na skutečnost, že určité množství (dočasné) chudoby bude nadále existovat, ať už bude způsobeno politickými konflikty nebo neočekávanými hospodářskými výkyvy.[12]

Tento slibný trend však dle Světové banky negativně ovlivní propuknutí pandemie covidu-19. Dle jejích odhadů se vzhledem k pandemii a poklesu cen ropy tento trend pravděpodobně v roce 2020 změní. Pandemie covidu-19 bude mít výrazný dopad především na chudé, a to kvůli ztrátě pracovních míst, ztrátě remitencí, rostoucím cenám a omezení či přerušení služeb jako je vzdělávání a zdravotní péče.[13]

Jakmile se globální ekonomika dostane do recese, dojde k prudkému poklesu HDP a míra (nejen extrémní) chudoby se zvýší. Probíhající krize by tak vymazala téměř veškerý pokrok dosažený v posledních pěti letech. Světová banka dále odhaduje, že 40 až 60 milionů lidí upadne v roce 2020 v důsledku pandemie covidu-19 do extrémní chudoby. Míra celosvětové extrémní chudoby by se tak v roce 2020 mohla zvýšit o 0,3 až 0,7 procentního bodu na přibližně 9 %.[13]

Extrémní chudoba ve městech a na venkově má rozdílné příčiny. Dle Brookings institutu je jejich pochopení zásadní pro formování strategie na zmírňování chudoby.

Na začátku roku 2020 žila většina nejchudších lidí na světě žije ve venkovských oblastech. Zhruba dva ze tří lidí žijících v extrémní chudobě žili na venkově, celkem asi 400 milionů, což je (více než počet obyvatel Spojených států a Kanady dohromady). Ve městech žila zhruba polovina (přibližně 200 milionů).

Chudoba na venkově obvykle pramení z omezeného přístupu na trhy, ke vzdělání, kvalitní infrastruktuře, pracovním příležitostem, zdravotnictví a finančním produktům. Chudoba ve městech je naopak způsobena nízkými nebo nebezpečnými životními podmínkami souvisejícími s hygienou, zaměstnáním a osobní bezpečností.[6]

• Chudoba
• Nejméně rozvinuté země
• Rozvojové cíle tisíciletí
• Cíle udržitelného rozvoje
• Organizace spojených národů
• Světová banka

• Zpráva Charitativní organizace brojí proti DPH z darovaných potravin, namísto dárcovství se plýtvá ve Wikizprávách
• OSN / Informační centrum OSN v Praze
• Světová banka
• Česko proti chudobě