Abrahamité

Abrahamité byli česká křesťanská hereze, působící na Vsetínsku a ve východních Čechách v 18. a 19. století. Abrahamité, někdy označovaní též jako izraelité, odmítali z křesťanského učení vše, co nebylo zjeveno již Abrahamovi, tedy i Nový zákon, a přijímali prvky židovství: svěcení soboty, kašrut, ne však obřízku. Modlili se pouze Otčenáš. Roku 1747 byli odhaleni abrahamité v Novém Bydžově a okolí, jednalo se především o ovčáky, sedláky a myslivce. Jejich údajný vůdce, krejčí z Chudonic Jan Pita, byl odsouzen k smrti a 18. prosince v Hradci Králové popraven. Následně byl souzen také bydžovský rabín Mendl Götzl, za to, že sváděl křesťany, aby přejímali prvky judaismu a odpadli od katolické církve. Také on byl nakonec popraven a jeho tělo spáleno na hranici. Další obvinění byli potrestáni nucenými pracemi nebo vypovězením. V letech 1775–1782 byli rakouským státem abrahamité znovu tvrdě pronásledováni, rozsudky smrti sice již vyneseny nebyly, mnoho členů sekty však bylo vypovězeno do Sedmihradska, Bukoviny a Haliče. Místy přežívali ještě v 1. polovině 19. století. Jejich zánik literárně zpracovala Teréza Nováková (Děti čistého živého, 1907).