A Letter Home

Young se o albu poprvé zmínil v lednu 2014 v rozhovoru pro časopis Rolling Stone, kdy o albu řekl, že je to jedna z nejméně technologických zkušeností, kterými kdy nahrával; rovněž řekl, že album vyjde v březnu toho roku.[8] Nedlouho poté bylo oznámeno, že album vyjde u vydavatelství Third Man Records, které vlastní hudebník Jack White.[9] Nejprve se začalo spekulovat, že půjde o album duetů Whitea a Younga; to bylo nakonec popřeno[10] a oznámeno, že White na albu hraje pouze ve dvou písních.[11]

Před vydáním alba Young odehrál turné, na kterém se doprovázel pouze na akustickou kytaru. Během tohoto turné představil několik coververzí například od Berta Jansche, Phila Ochse,[12] Tima Hardina a Boba Dylana.[13] Všechny tyto písně později ve studiových verzích vyšly na albu A Letter Home.[14] Album A Letter Home bylo nahráno analogovým nahrávacím přístrojem z roku 1947 ve studiu Jacka Whitea v Nashville v americkém státě Tennessee.[15]

Vydání alba nebylo oznámeno vůbec dopředu, ale 18. dubna 2014 společnost Third Man Records zahájila rovnou jeho prodej.[16] Album vyšlo na 12" vinylové desce.[17] O několik dní později bylo oznámeno vydání různých dalších verzí alba: dne 27. května 2014 album vyšlo ve speciálním boxu, který obsahuje CD verzi alba, kód pro jeho stažení z internetu, dvě LP desky a bonusové DVD zachycující Younga při práci na albu.[18] Dále tato speciální verze obsahuje sedm 6" vinylových singlů, kde se nachází například Youngova verze Dylanovy písně „Blowin' in the Wind“.[19]

Neil Young v roce 2009

Album otevítá stopa nazvaná „A Letter Home Intro“ – dvou a čtvrt minutový úvod vyplněný pouze mluveným slovem, nikoliv však hudbou. Young zde přečetl dopis pro svou zesnulou matku, ve kterém píše, že by měla promluvit s otcem.[7] První písní na albu od písničkáře Phila Ochse je bezmála čtyřminutová píseň pojednávající o stárnutí a ztrátách nazvaná „Changes“.[7] Young zde svůj tichý hlas doprovází pouze akustickou kytarou. V předělávce Dylanovy písně „Girl from the North Country“ z roku 1963 Young hraje vedle akustické kytary také na foukací harmoniku. Na čtvrté pozici se nachází píseň „Needle of Death“, kterou poprvé v roce 1965 nahrál skotský písničkář Bert Jansch.

Následují písně „Early Morning Rain“ od Gordona Lightfoota z roku 1966, „Crazy“ od Willieho Nelsona z roku 1961, „Reason to Believe“ od Tima Hardina z roku 1965, Nelsonova „On the Road Again“ (1980), Lightfootova „If You Could Read My Mind“ (1970) a „Since I Met You Baby“ od Ivory Joe Huntera, která byla poprvé představena v roce 1956. Na jedenácté pozici se nachází hit od Bruce Springsteena z roku 1985 nazvaný „My Hometown“. V Nelsonově písně „On the Road Again“ Young zpívá a doprovází jej Jack White na klavír. Posledním záznamem na albu je „I Wonder If I Care as Much“ od dua The Everly Brothers, ve které se vedle Younga vokálně představil také White.[20]

Kritik Simon Vozick-Levinson, který album ocenil třemi a půl hvězdičkami z možných pěti, album ve své recenzi pro časopis Rolling Stone označil za „jednu z nejpříjemnějších Youngových nahrávek tohoto století“.[2] Publicista Stephen Thomas Erlewine svou recenzi pro internetové stránky Allmusic zakončil slovy: „Samozřejmě je na albu vynalézavost a humor, ale je tady také srdce; tato směs emocí je to, co dělá A Letter Home jedním z klíčových, roztomile podivných alb Neila Younga.“[1] Český hudební publicista Tomáš S. Polívka album v recenzi pro časopis Rock & Pop uvedl slovy: „Celý artefakt působí natolik roztomile, že si odpustíme poznámku o skvělé možnosti nahrát desku za půlden v normálním studiu“.[4]

Hudebníci

• Neil Young – zpěv, akustická kytara, harmonika, klavír
• Jack White – zpěv, klavír („On the Road Again“ a „I Wonder If I Care as Much“)

Technická podpora

• Gary Burden – umělecký vedoucí
• Bob Ludwig – mastering
• Will Mitchell – fotografie
• Joe McCaughey – fotografie
• Joshua V. Smith – nahrávání
• Mindy Watts – asistent při nahrávání