AOL
AOL (America Online) je poskytovatel internetových služeb náležící k mediálnímu koncernu Time Warner. Sídlo společnosti se od dubna 2008 nachází v New Yorku (dříve v Loudoun County ve Virginii).
AOL | |
---|---|
Logo | |
Pobočka společnosti AOL v Beverly Hills. | |
Základní údaje | |
Právní forma | otevřená akciová společnost |
Datum založení | 1983 |
Zakladatelé | Marc Seriff Steve Case Jim Kimsey |
Adresa sídla | New York, Spojené státy americké |
Souřadnice sídla | 40°43′50,88″ s. š., 73°59′29,04″ z. d. |
Klíčoví lidé | Tim Armstrong |
Charakteristika firmy | |
Oblast činnosti | mediální průmysl, technology industry, masové medium, internetový průmysl a softwarový průmysl |
Produkty | software |
Zaměstnanci | 5 600 (2020) |
Mateřská společnost | Verizon Communications |
Majitel | Yahoo Inc. |
Dceřiné společnosti | Netscape Communications Corporation CompuServe Weblogs, Inc. Relegence Moviefone Personal Library Software Spinner Third Screen Media NaviSoft Medior … více na Wikidatech |
Identifikátory | |
Oficiální web | www |
LEI | 549300WSNX8LE4Y8DM86 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
Společnost byla založena roku 1983 pod názvem Quantum Computer Services. V roce 1985 začala společnost nabízet uživatelům počítačů Commodore služby Bulletin Board System pod názvem Q-Link. V roce 1989 nabídla své služby uživatelům počítačů Apple II, v roce 1991 uživatelům operačního systému MS-DOS, později, v roce 1993, i Microsoft Windows a Macintosh.
Roku 1991 se změnil název společnosti z Quantum Computer Services na America Online. Počátkem devadesátých let patřila tato společnost mezi největší poskytovatele internetových služeb a v nejlepším období měla téměř 30 milionů zákazníků, z nichž většina přistupovala k online službám AOL pomocí softwaru AOL. Od roku 2003 začal počet zákazníků klesat. Od konce devadesátých let AOL skupuje mnoho projektů, např. Netscape, Winamp společnosti Nullsoft nebo ICQ firmy Mirabilis. V roce 2010 začíná mít o AOL velký zájem gigant Microsoft. Spekulovalo se také o odkoupení AOL Microsoftem, čímž by Microsoft fakticky ovládl americký a z části světový Internet.
V roce 2012 společnost AOL prodala osm stovek patentů za 1,06 mld. USD firmě Microsoft a na další nápady pronajala Microsoftu licence.
AOL nabízí také služby jako je AIM pro Windows[1]
AIM je instant messaging program, který lze použít na libovolném prohlížeči jako např. Macintosh, PC, iPhone, Android a na webu.
K 1. září 2021 se následující mediální značky staly dceřinými společnostmi mateřské společnosti AOL Yahoo Inc.[2]
Engadget[3]
Autoblog[4]
TechCrunch[5]
Postavily dívky[6]
Přispěvatelé obsahu AOL se skládají z více než 20 000 bloggerů, včetně politiků, celebrit, akademiků a politických expertů, kteří přispívají k široké škále témat vytvářením zpráv.[7]
Kromě webů optimalizovaných pro mobily AOL vyrábí mobilní aplikace pro existující vlastnosti AOL, jako je Autoblog, Engadget, The Huffington Post, TechCrunch, a produkty jako Alto, Pip a Vivv.
Reference
- Archivovaná kopie. daol.aol.com [online]. [cit. 2012-06-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-06-18.
- Teknos has sold its architectural coating business in Denmark. Pigment & Resin Technology. 2007-11-13, roč. 36, čís. 6. Dostupné online [cit. 2022-04-03]. ISSN 0369-9420. DOI 10.1108/prt.2007.12936fab.023.
- KAYE, Barbara. It's a Blog, Blog, Blog World: Users and Uses of Weblogs. Atlantic Journal of Communication. 2005-06-01, roč. 13, čís. 2, s. 73–95. Dostupné online [cit. 2022-04-03]. ISSN 1545-6870. DOI 10.1207/s15456889ajc1302_2.
- DALY, Angela. Recent Issues for Competition on the Internet: Google's Search and Advertising, the Apple App Store, and the AOL Huffington Post Merger. SSRN Electronic Journal. 2011. Dostupné online [cit. 2022-04-03]. ISSN 1556-5068. DOI 10.2139/ssrn.1838346.
- PARKER, Linda A. Where Do We Go from Here?. [s.l.]: The MIT Press Dostupné online.
- From Robert Isaac Wilberforce. Příprava vydání Ian T. Ker, Thomas Gornall, S.J.. [s.l.]: Oxford University Press Dostupné online. S. 20–20.
- Bowen, Paul Edward, (born 17 July 1967), QC 2012. [s.l.]: Oxford University Press Dostupné online.