ALCO RS-1

ALCO RS-1 byla americká čtyřnápravová dieselelektrická lokomotiva vyráběná v letech 19411960 lokomotivkou American Locomotive Company ve spolupráci s firmou General Electric. Je považována za vůbec prvního zástupce lokomotiv koncepce road switcher,[1][2] strojů vhodných pro traťovou službu i posun, které se postupně staly standardem v americké nákladní železniční dopravě.[3] Označení RS-1, kde RS znamená právě road switcher, je všeobecně používáno i přesto, že v době výroby nešlo o oficiální označení výrobce.[4] Téměř dvacetileté období produkce stroje RS-1 činilo nejdéle vyráběným typem americké dieselové lokomotivy.[1] Byla vyráběna i šestinápravová verze této lokomotivy, nesoucí označení RSD-1.

ALCO RS-1
Základní údaje
VýrobceAlco-GE (později jen Alco)
Výroba v letech1941–1960
Počet vyrobených kusůRS-1: přes 350
RSD-1: 150
Typ spřáhlaspřáhlo AAR
spřáhlo SA-3
Hmotnost a rozměry
Délka přes spřáhla16 760 mm
Rozchod1 435 mm
1 520 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezduRS-1: Bo’Bo’
RSD-1: Co’Co’
Typ spalovacího motoru539T
Jmenovitý výkon spalovacího motoru750 kW
Přenos výkonuelektrický stejnosměrný
Vytápění vlakuparní (volitelně)
Odkazy
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vývoj

Lokomotiva RS-1 vznikla na počátku 40. let na základě požadavku železniční společnosti Rock Island na univerzální lokomotivu, kterou by bylo možné využít při posunu i ve vozbě nákladních a osobních vlaků na vedlejších tratích. V té době bylo obvyklé, že pro odlišné typy výkonů byly vyvíjeny rozdílné typy lokomotiv, koncept lokomotivy schopné vykonávat široké množství úkolů tak představuje důležitý historický milník ve vývoji amerických dieselových lokomotiv.[1] Stroje RS-1 sice ještě nedisponovaly dostatečným výkonem, aby mohly být standardně nasazovány i na hlavních tratích,[2] to se ale v poválečném období s příchodem nových modelů společnosti Alco i dalších výrobců změnilo a v průběhu 50. let se podobné lokomotivy ve výrobě staly převládajícím typem.[3] Proti tehdejším traťovým skříňovým lokomotivám totiž jejich kapotové uspořádání poskytovalo lepší výhled při posunu a snadnější přístup k vnitřním komponentům při údržbě.[5]

Popis

Muzejní lokomotiva RS-1

Lokomotiva RS-1 vycházela z tehdy vyráběných posunovacích lokomotiv S-2, od kterých se odlišovala prodlouženým rámem, dosazením krátké kapoty, do níž bylo možné umístit vytápěcí parní generátor, a osazením na dvounápravové podvozky General Steel Castings (později standardizované jako AAR typ B) s prodluženým rozvorem.[1] Stroj byl vybaven dvěma palivovými nádržemi, každá měla objem kolem 3 000 l. Jedna z nich byla zavěšena pod rámem, druhá se nacházela pod stanovištěm obsluhy. U lokomotiv vybavených parním generátorem byla druhá zmiňovaná využita jako nádrž na vodu.[6] Lokomotiva byla poháněna čtyřdobým řadovým šestiválcem Alco / McIntosh & Seymour 539T.[pozn. 1] Písmeno T značilo přeplňování turbodmychadlem, která byla vyráběna ve Spojených státech na základě licence švýcarského inženýra Alfreda Büchiho.[7] Motor dosahoval maximálního výkonu 750 kW při 740 ot./min.[8] Přenos výkonu byl elektrický stejnosměrný, využíval trakční generátor GT-553 a trakční motory GE-731,[9] obojí dodávané firmou General Electric, která v letech 1940 až 1953 spolupracovala s lokomotivkou Alco na výrobě i prodeji lokomotiv pod značkou Alco-GE.[10] Při standardním převodovém poměru 75:16 a průměru dvojkolí 1016 mm lokomotiva RS-1 dosahovala maximální rychlosti 97 km/h a disponovala trvalou tažnou silou 151 kN (při rychlosti 13 km/h).[4] Hmotnost lokomotivy byla přibližně 109 tun, maximální rozjezdová tažná síla pak 320 kN.[11]

RSD-1

Bývalá sovětská RSD-1 (ДА20)

Historie typu Alco RSD-1 se začala psát na počátku 2. světové války, kdy americká armáda zrekvírovala prvních 13 dokončených lokomotiv RS-1 a nechala je upravit pro provoz na Transíránské železnici, která byla v té době důležitou tepnou pro dopravu válečného materiálu do Sovětského svazu. Pro snížení nápravové hmotnosti lokomotivy obdržely třínápravové podvozky (uspořádání pojezdu Co’Co’) a kvůli menšímu průjezdnému průřezu bylo nutné zkosit boky stanoviště obsluhy.[1] V průběhu války bylo pro americkou armádu vyrobeno 144 lokomotiv RSD-1,[12] část z nich byla nasazována například v Belgii a Francii, 70 širokorozchodných strojů pak bylo poskytnuto Sovětskému svazu.[1] Tam byly označeny jako řada ДА20 a po válce se staly předlohou několika typů sovětských lokomotiv.[4] Pro severoamerické železnice bylo naopak vyrobeno pouze 6 kusů těchto lokomotiv, které byly dodány mexickým státním drahám, několik původních lokomotiv RS-1 bylo nicméně později na typ RSD-1 upraveno.

Poznámky

  1. Výrobce motorů McIntosh & Seymour byl od roku 1929 dceřinou společností lokomotivky Alco.[7]

Reference

  1. LAMB, J. Parker. Evolution of the American diesel locomotive. Bloomington, IN, USA: Indiana University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 9780253027986. Kap. 5. Developments beyond La Grange: a significant innovation.
  2. WILSON, Jeff. Guide to North American diesel locomotives. 1. vyd. Waukesha, Wisconsin: Kalmbach Books, 2017. 303 s. Dostupné online. ISBN 9781627004558. S. 50.
  3. ROSS, David. Encyklopedie lokomotiv a vlaků : chronologický přehled více než tisíce parních, termomotorových a elektrických lokomotiv a jednotek od roku 1825 až do současnosti. 1. české vyd. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství 544 s. Dostupné online. ISBN 8073603136. S. 268.
  4. SOLOMON, Brian. The field guide to trains: locomotives and rolling stock. Minneapolis, Minnesota: Quarto Publishing, 2016. 208 s. Dostupné online. ISBN 9780760349977. S. 174.
  5. WILSON, s. 10
  6. TP600 operation and service manual. Schenectady, NY: American Locomotive, General Electric, 1. 1. 1950. Kapitola General data, s. 202, 214–215.
  7. LAMB, kap. 5. Developments beyond La Grange: early Alco diesels
  8. TP600 operation and service manual, s. 204
  9. TP107A manual for engineman. Schenectady, NY: American Locomotive, General Electric Dostupné online. S. 8.
  10. WILSON, s. 14
  11. TP600 operation and service manual, s. 201
  12. WILSON, s. 119

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.