ALCO RS-1

Lokomotiva RS-1 vznikla na počátku 40. let na základě požadavku železniční společnosti Rock Island na univerzální lokomotivu, kterou by bylo možné využít při posunu i ve vozbě nákladních a osobních vlaků na vedlejších tratích. V té době bylo obvyklé, že pro odlišné typy výkonů byly vyvíjeny rozdílné typy lokomotiv, koncept lokomotivy schopné vykonávat široké množství úkolů tak představuje důležitý historický milník ve vývoji amerických dieselových lokomotiv.[1] Stroje RS-1 sice ještě nedisponovaly dostatečným výkonem, aby mohly být standardně nasazovány i na hlavních tratích,[2] to se ale v poválečném období s příchodem nových modelů společnosti Alco i dalších výrobců změnilo a v průběhu 50. let se podobné lokomotivy ve výrobě staly převládajícím typem.[3] Proti tehdejším traťovým skříňovým lokomotivám totiž jejich kapotové uspořádání poskytovalo lepší výhled při posunu a snadnější přístup k vnitřním komponentům při údržbě.[5]

Muzejní lokomotiva RS-1

Lokomotiva RS-1 vycházela z tehdy vyráběných posunovacích lokomotiv S-2, od kterých se odlišovala prodlouženým rámem, dosazením krátké kapoty, do níž bylo možné umístit vytápěcí parní generátor, a osazením na dvounápravové podvozky General Steel Castings (později standardizované jako AAR typ B) s prodluženým rozvorem.[1] Stroj byl vybaven dvěma palivovými nádržemi, každá měla objem kolem 3 000 l. Jedna z nich byla zavěšena pod rámem, druhá se nacházela pod stanovištěm obsluhy. U lokomotiv vybavených parním generátorem byla druhá zmiňovaná využita jako nádrž na vodu.[6] Lokomotiva byla poháněna čtyřdobým řadovým šestiválcem Alco / McIntosh & Seymour 539T.[pozn. 1] Písmeno T značilo přeplňování turbodmychadlem, která byla vyráběna ve Spojených státech na základě licence švýcarského inženýra Alfreda Büchiho.[7] Motor dosahoval maximálního výkonu 750 kW při 740 ot./min.[8] Přenos výkonu byl elektrický stejnosměrný, využíval trakční generátor GT-553 a trakční motory GE-731,[9] obojí dodávané firmou General Electric, která v letech 1940 až 1953 spolupracovala s lokomotivkou Alco na výrobě i prodeji lokomotiv pod značkou Alco-GE.[10] Při standardním převodovém poměru 75:16 a průměru dvojkolí 1016 mm lokomotiva RS-1 dosahovala maximální rychlosti 97 km/h a disponovala trvalou tažnou silou 151 kN (při rychlosti 13 km/h).[4] Hmotnost lokomotivy byla přibližně 109 tun, maximální rozjezdová tažná síla pak 320 kN.[11]

Bývalá sovětská RSD-1 (Д^А20)

Historie typu Alco RSD-1 se začala psát na počátku 2. světové války, kdy americká armáda zrekvírovala prvních 13 dokončených lokomotiv RS-1 a nechala je upravit pro provoz na Transíránské železnici, která byla v té době důležitou tepnou pro dopravu válečného materiálu do Sovětského svazu. Pro snížení nápravové hmotnosti lokomotivy obdržely třínápravové podvozky (uspořádání pojezdu Co’Co’) a kvůli menšímu průjezdnému průřezu bylo nutné zkosit boky stanoviště obsluhy.[1] V průběhu války bylo pro americkou armádu vyrobeno 144 lokomotiv RSD-1,[12] část z nich byla nasazována například v Belgii a Francii, 70 širokorozchodných strojů pak bylo poskytnuto Sovětskému svazu.[1] Tam byly označeny jako řada Д^А20 a po válce se staly předlohou několika typů sovětských lokomotiv.[4] Pro severoamerické železnice bylo naopak vyrobeno pouze 6 kusů těchto lokomotiv, které byly dodány mexickým státním drahám, několik původních lokomotiv RS-1 bylo nicméně později na typ RSD-1 upraveno.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu ALCO RS-1 na Wikimedia Commons
• Obrázky, zvuky či videa k tématu ALCO RSD-1 na Wikimedia Commons