Antonín Jaroslav Liehm

A. J. Liehm se narodil v Praze do rodiny advokáta. V Praze vystudoval gymnázium a v roce 1949 absolvoval Vysokou školu politickou a sociální.[2]

Mezitím v roce 1946 založil s E. F. Burianem týdeník Kulturní politika. V roce 1949 bylo vydávání týdeníku zastaveno a Liehm začal pracovat v Našem vojsku v rámci své dvouleté vojenské služby, a později v zahraniční redakci ČTK a jako zástupce vedoucího tiskového odboru na ministerstvu zahraničních věcí, odkud však byl v roce 1948 propuštěn za vlastní literární činnost. Po založení Literárních novin roku 1952 se stal jejich přispěvatelem. V době procesu s Rudolfem Slánským a tzv. protistátním spikleneckým centrem, v němž padlo jedenáct rozsudků smrti, se projevoval jako antisemita[3] a svými články procesy obhajoval.[4] Roku 1954 se stal spolupracovníkem Státní bezpečnosti.[5]

Od roku 1961 se podílel na vedení Literárních novin. Od podzimu 1968 do léta 1969 byl zástupcem Čs. státního filmu v Paříži, kam po invazi do Československa trvale odešel do exilu a začal vyučovat na řadě univerzit v Paříži, New Yorku, Filadelfii a Londýně.[2]

V Paříži začal v roce 1984 vydávat časopis Lettre internationale, který byl publikován i v řadě cizojazyčných mutací, od roku 1990 mimo jiné i v češtině. Věnoval se i překladatelské činnosti. Do češtiny přeložil řadu románů od francouzského spisovatele Louise Aragona, konkrétně Aurelián, Basilejské zvony, Cestující z Imperialu a výbor z literárněkritických a teoretických statí Básník a skutečnost, jehož byl Aragon rovněž autorem. Do češtiny přeložil také sborník Dramata od Roberta Merleho či díla Jeana-Paula Sartra. V rámci vlastní literární tvorby vydal například knihu Generace, která je sborníkem rozhovorů s nejvýznamnějšími osobnostmi kulturního života let 1966–1968 (vydáno 1969), nebo Příběhy Miloše Formana (1976, 1993).[2]

Po sametové revoluci byl členem redakční rady týdeníku Česko-slovenské Mosty a předsedou redakční rady Listů.[6] Podle Archivů bezpečnostních složek byl registrován jako agent a tajný spolupracovník Státní bezpečnosti.[7]

V roce 2013 se z Paříže přestěhoval zpět do Prahy. Zde zemřel 4. prosince 2020 ve věku 96 let.[1]

Za Názory tak řečeného Dalimila dostal v roce 2015 Cenu Toma Stopparda.[8] Dne 28. října 2015 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy.

• Názory tak řečeného Dalimila (Dokořán 2014)
• Rozhovor (Praha 1966 a 1968)
• Generace (Praha 1969)
• Ostře sledované filmy (New York, Praha 2001)
• Pražské ideje (Bari)
• Příběhy Miloše Formana (’68 Publishers 1976, Mladá fronta 1993)
• Socialismus s lidskou tváří (francouzsky)
• Minulost v přítomnosti (Host 2002)
• Psáno na zeď (anglicky)