Ačokča

V Evropě málo známá zelenina, vzhledem podobná paprice a chutí okurce. Vejčité lusky mají v kuchyni všestranné použití, lze je konzumovat i syrové. Je známa též pod názvy divoká okurka, či mexická okurka (patrně díky svému původu[1]). Pěstuje se jak v Mexiku tak také v Peru a v částech jihovýchodní Asie. V Mexiku se nazývá pepino hueco (= dutá, prázdná okurka) – patrně kvůli nízkému podílu dužiny. Bobulovité plody paprskovitého tvaru se špičatým vrškem dosahují délky 5–10 cm.

Rostlina je jednodomá, geitonogamní („samosprašná“ v rámci jedné rostliny). Samčí květy rostou v trsech 4–35 cm dlouhých. Samičí květy rostou po jednom.

Počet chromozomů je diploidní (2n=32).

V syrovém stavu pomáhá proti cukrovce, snižuje cholesterol a vysoký krevní tlak.[1] Používá se při léčbě respiračních chorob a preventivně působí proti ateroskleróze.

Konzumují se syrové, dušené nebo vařené, použití i příprava je obdobná jako u paprik. Plody lze i nakládat společně s okurkami, cibulkami a karotkou do sladkokyselých nálevů nebo nakrájené na menší kousky sušit a přes zimu použít v kuchyni např. do zeleninových polévek. Malé plody mají za syrova hráškovou chuť, konzumují se celé. Větší plody je lépe rozříznout, protože mohou obsahovat tvrdá semínka, která je vhodné před konzumací odstranit.

• Galerie ačokča na Wikimedia Commons
• Obrázky, zvuky či videa k tématu ačokča na Wikimedia Commons