5,45 × 39 mm

Sovětský náboj 5,45 × 39 mm se začal používat v roce 1974 pro AKS-74U a útočnou pušku AK-74. Nahradil tak starší náboj 7,62 × 39 mm.

Náboj 5,45 × 39 mm

Verze s ocelovou nábojnicí

Jádro střely se skládá zejména z měkké oceli.V přední části střely pod tenkým měděným pláštěm je dutina naplněná vzduchem. Zadní část má kuželovitý tvar, aby při letu za střelou nevznikalo vakuum. Navíc je na konci střely jakási zátka z olova. Tyto všechny okolnosti mají za následek velmi výrazné posunutí těžiště do zadní části střely. Díky tomu se při nárazu do pevné překážky střela velmi snadno destabilizuje a při průletu tkáněmi neletí rovně, ale otáčí se. Tím se výrazně zvětšuje velikost střelného kanálu.

Kdysi se mělo chybně za to, že hlavní vliv na poškození tkání má otáčení se střely kolem své osy a tím zvětšování vytvořených dutin v tkáni, které střela vytvoří. Ale Dr. Martin Fackler prokázal, že klíčový vliv na ranivý efekt tohoto náboje má jeho fragmentace.^[zdroj?]

Tento náboj ale vzhledem ke své pevné konstrukci většinou nefragmentuje. Pokud někdy došlo k tomu, že jím byla způsobena nějaká závažná zranění, tak se často ukázalo, že použitý projektil byl vadný. Jedinou výjimkou byl zásah jater. Tam zásah způsobí velké poškození z důvodu tuhosti jaterní tkáně. Jiné tkáně jsou mnohem flexibilnější a tudíž vytvořené dočasné dutiny nezpůsobí velká poškození[1]

Tím, že se střela otáčí kolem své osy, vytvoří dvě dočasné dutiny. Jednu v hloubce 10 cm a druhou v hloubce 40 cm (Průměrná šířka lidského trupu je 40 cm). To je srovnatelné s moderní municí 7,62 × 39 mm.