Úniková rychlost

Úniková rychlost (u Země při povrchu mluvíme o 2. kosmické rychlosti) je rychlost, kterou se pohybuje po parabolické dráze kolem centrálního tělesa v dané výši těleso zanedbatelně malé hmotnosti. Je to nejnižší možná rychlost, při které těleso může definitivně opustit sféru gravitačního vlivu planety.

Velikost únikové rychlosti ${\displaystyle v_{u}}$ v daném místě závisí na hmotnosti centrálního tělesa ${\displaystyle M}$ a na vzdálenosti ${\displaystyle r}$ od středu tohoto tělesa podle vztahu

${\displaystyle v_{u}={\sqrt {\frac {2GM}{r}}}={\sqrt {\frac {2\mu }{r}}}}$,

kde ${\displaystyle G}$ je gravitační konstanta a ${\displaystyle \mu }$ je gravitační parametr centrálního tělesa.

Ze vzorce je zřejmé, že úniková rychlost se vzdáleností od centrálního tělesa klesá. V tabulce níže jsou uvedeny hodnoty únikové rychlosti pro různé výšky drah v gravitačním poli Země, v následující tabulce pak únikové rychlosti přepočítané na povrch (resp. horní hranici mraků) u jednotlivých planet sluneční soustavy.

Jistým zvláštním případem je tak zvaná černá díra, kde úniková rychlost z horizontu událostí (hranice černé díry, ze které už nedokáže uniknout ani světlo) je (teoreticky) větší nežli rychlost světla, která však nemůže být překročena; proto vše, co překročí horizont událostí, zůstává z dnešního hlediska nenávratně uvnitř černé díry (a je tedy zvenčí nepozorovatelné).