111. peruť RAF

Vznikla v roce 1917 na Blízkém východě jako 111. peruť Royal Flying Corps[2] během reorganizace britského expedičního sboru v Egyptě poté, co generál Edmund Allenby převzal velení kampaně na Sinaji a v Palestině. Jednotka zůstala na Blízkém východě po skončení první světové války až do roku 1920, kdy byla přečíslována na 14. peruť RAF.

Peruť byla reformována v roce 1923. Ve druhé světové válce se v roce 1940 zúčastnila bitvy o Británii. V letech 1940–1942 bylo mezi jejími příslušníky také několik československých pilotů, například Jiří Hartman, Otmar Kučera a Miloslav Mansfeld.[3] Na podzim roku 1942[4] se přesunula do Středomoří, kde se podílela na kampani v severní Africe a později na spojenecké invazi na Sicílii a poté do Itálie.[5]

V poválečném období byla rozpuštěna a v roce 1953 byla jednotka reaktivována a vybavena proudovými letouny.

V době kdy útvar užíval stroje Hunter, vznikl u něj akrobatický předváděcí tým Black Arrows. V letecké akrobacii jednotka pokračovala i po dalším přezbrojení záchytnými stíhačkami Lightning. Peruť se v roce 1975 přesunula do Skotska, krátce poté, co přešla na typ Phantom FGR.2. V roce 1990 začala létat se záchytnou stíhací variantou stroje Panavia Tornado, Tornado F.3, které provozovala v rámci systému protivzdušné obrany ze skotské základny RAF Leuchars až do března 2011, kdy byla rozpuštěna, čímž současně skončila služba typu Tornado F.3 v RAF.[6][7]