1,2,4-trimethylbenzen

1,2,4-trimethylbenzen (též pseudokumen) je aromatický uhlovodík se vzorcem C6H3(CH3)3. Jedná se o hořlavou a těkavou bezbarvou kapalinu se silným zápachem, která je prakticky nerozpustná ve vodě, ale dobře rozpustná v organických rozpouštědlech. Přirozeně se vyskytuje v uhelném dehtu a v ropě (výskyt je kolem 3 %).

1,2,4-trimethylbenzen

Strukturní vzorec

Model molekuly

Obecné
Systematický název 1,2,4-trimethylbenzen
Ostatní názvy pseudokumen
Sumární vzorec C9H12
Vzhled bezbarvá kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS 95-63-6
ChEBI 34039
SMILES c1c(ccc(c1C)C)C
InChI 1S/C9H12/c1-7-4-5-8(2)9(3)6-7/h4-6H,1-3H3
Vlastnosti
Molární hmotnost 120,19 g/mol
Teplota tání −43,78 °C (229,37 K)
Teplota varu 169 až 171 °C (442 až 444 K)
Rozpustnost ve vodě nerozpustný
Měrná magnetická susceptibilita −8,45×105 μm3/g
Bezpečnost

GHS02

GHS07

GHS09
[1]
Varování[1]
Teplota vzplanutí 44,4 °C (317,6 K)
Meze výbušnosti 0,9 až 6,4 %
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Výroba

1,2,4-trimethylbenzen se průmyslově vyrábí izolací z devítiuhlíkaté aromatické uhlovodíkové frakce při destilaci ropy; z této frakce tvoří asi 40 %. Také se vyrábí methylací toluenu a xylenů a disproporcionační reakcí xylenu za přítomnosti hlinitokřemičitanových katalyzátorů.[2]

Použití

Pseudokumen se používá jako prekurzor anhydridu kyseliny mellitové , který slouží na výrobu speciálních polymerů. Též se používá jako sterilizační činidlo a při výrobě barviv, vůní a pryskyřic.

Odkazy

Související články

Externí odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1,2,4-Trimethylbenzene na anglické Wikipedii.

  1. 1,2,4-Trimethylbenzene. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Karl Griesbaum, Arno Behr, Dieter Biedenkapp, Heinz-Werner Voges, Dorothea Garbe, Christian Paetz, Gerd Collin, Dieter Mayer, Hartmut Höke „Hydrocarbons“ in Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry 2002 Wiley-VCH, Weinheim. DOI:10.1002/14356007.a13_227
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.