Pomlčka

Pomlčka (–) je interpunkční znaménko, znak vodorovné čáry, které vyznačuje přestávku v řeči, odděluje části projevu (ve větě i mezi větami). Znak může mít různou šířku. V českých textech se zpravidla pomlčka na obou stranách od okolního textu odděluje mezerami stejně jako samostatné slovo.

Odlišnou funkci mají podobné (a často ztotožňované) znaky

  • spojovník (-), který je kratší a píše se bez mezer, a
  • minus, znaménko záporu a odčítání.

Typy

V tištěných typech písma se obvykle rozlišují dva či více typů pomlček podle její šířky: krátká a dlouhá. Obě se odlišují od podobného spojovníku.

Krátká pomlčka

Nejběžnější je tzv. půlčtverčíková čili krátká pomlčka o délce půl čtverčíku, půl výšky velkých znaků bez diakritiky, která se na běžných klávesnicích počítače nevyskytuje. V angličtině se jí také říká en dash (má šířku písmene n) či tiret. Její znak Unicode je U+2013.

Dlouhá pomlčka

V některých jazycích, např. v angličtině, se od krátké pomlčky odlišuje čtverčíková neboli dlouhá pomlčka (em dash, má šířku písmene m; U+2014). V češtině se dlouhá pomlčka používá méně často, např. v beletrii pro zvýraznění členění textu.

Nerozlišené pomlčky

Na klasických psacích strojích a při ručním psaní se obvykle pro všechny druhy pomlček používá stejný znak i klávesa jako pro spojovník. Rozlišení mezi spojovníkem a pomlčkou se typicky pozná podle mezer – znak spojovníku se píše bez mezer, zatímco pomlčka se v textu píše s mezerami po obou stranách.[1] Ani některá tisková písma však neobsahují více druhů pomlček a případně ani oddělené znaky pro pomlčku a spojovník.

Užití pomlčky v češtině

Použití s mezerami

Půlčtverčíková pomlčka obklopená mezerami se používá v zásadě tam, kde se historicky používala čtverčíková pomlčka:

  • Nahrazuje přísudek v neslovesných větách: Mladost – radost.
  • Nahrazuje spojku v souřadně spojených větách: Chytří pochopí – hloupí se zeptají.
  • Osamostatňuje část výpovědi, a to na začátku nebo na konci věty: Nebezpečí – to je moje druhé jméno. Přišlo to, co všichni očekávali – prodloužení.
  • Odděluje vsuvku, používá se párově – není-li vsuvka na začátku či na konci věty. Oddělení vsuvky může být nahrazeno čárkami (čárkou) nebo závorkami.
  • Odděluje přímou řeč, může být nahrazena uvozovkami.
  • Naznačuje neukončenou výpověď, může být nahrazena třemi tečkami: Jestli nedáš pokoj, tak  (V této funkci se často používá dlouhá pomlčka.)
  • V beletrii se užívá pro členění textu a stupňování děje, někdy se užívá i více pomlček za sebou: Otevřely se dveře a vstoupil   – sám vévoda!

Použití bez mezer

Bez mezer se používá, pokud odděluje dva či více jmenných či číselných prvků v označení rozmezí, trasy, vzájemného vztahu, vzdálenosti, souboje atd. Nahrazuje tak spojovník, ale vyznačuje volnější vazbu její větší šířkou: rychlík Praha–Brno, utkání Sparta–Slávie, Karel IV. (1316–1378), 1.–3. 5. (pouze však pokud je stejný měsíc, jinak s mezerami). Mezery se ale vkládají, pokud je alespoň jeden z výrazů víceslovný: rychlík České Budějovice  Ústí nad Labem.

Někdy se chybně používá (i bez mezer) ve významu předložky do po použití předložky od (např. od 7  15 hodin namísto správného od 7 do 15 hodin).

Spojovník místo pomlčky

V adjektivním tvaru se pomlčka mění v užší spojovník (utkání Česko–Slovensko, ale česko-slovenské utkání). Také pro označení úzkého spojení dvou prvků (Frýdek-Místek, Rakousko-Uhersko, Anežka Hodinová-Spurná, Bratislava-Vajnory) se správně používá spojovník, nikoliv pomlčka.

V některých méně obvyklých typech případů může být volba znaménka neustálená, sporná nebo může být použitelných více možností, např.

  • nahrazuje nuly ve vyjádření počtu nižších měnových jednotek: 30,– Kč (jde však o nevhodné použití bez ohledu na typ spojovníku/pomlčky),[2]
  • k proškrtnutí prázdných rubrik, položek či políček a může být nahrazeno jiným způsobem proškrtnutí včetně spojovníku: oproti spojovníku pak násobné pomlčky užití vytváří téměř nebo plně souvislou čáru.

Psaní pomlčky na počítači

Při běžném českém rozložení kláves na počítačových klávesnicích se pomlčka nevyskytuje a nahrazuje se spojovníkem.

K zápisu pomlčky je ale v mnoha programech možné využít klávesové zkratky, případně jsou k dispozici v rámci nabídky speciálních znaků podle operačního systému.

Windows

Na většině počítačů s Microsoft Windows je možno pomlčku zadat podržením Alt a zápisu číselného kódu znaku:

  • krátkou pomlčku pomocí Alt + 0150,
  • dlouhou pomlčku pomocí Alt + 0151.

Linux

Jelikož má krátká pomlčka v Unicode přiřazeno číslo 2013 a dlouhá pomlčka 2014, tak se na počítačích s operačním systémem Linux vloží po zmáčknutím dohromady tří kláves Ctrl + ⇧ Shift a klávesy U a následným naťukáním čísla a a stisku mezerníku:

  • pro krátkou pomlčku: číslo 2013,
  • dlouhá pomlčka se vloží obdobně při následném napsání 2014 .

Také je možné využít klávesy Compose, v kombinaci Compose--. (dvakrát spojovník a tečka) pro krátkou pomlčku a Compose--- (třikrát spojovník) pro dlouhou pomlčku.

Apple

Na počítačích Apple Macintosh se pak stlačí zároveň tlačítko Option a spojovník -.

Textové editory

V některých textových editorech se krátká pomlčka zapíše jako zdvojený spojovník -- („--“) a editor ji zamění za pomlčku.

Obdobně některé programy jednoduchý spojovník obklopený mezerami změní na pomlčku automaticky.

Nezlomitelná pomlčka

Nezlomitelná pomlčka čili tvrdá pomlčka je další speciální typografický znak (Unicode U+2011). Za normální pomlčkou následuje, je-li na konci řádku, odřádkování. Nezlomitelná pomlčka oproti běžné způsobí, že se za ní řádek nezlomí a část před ní i za ní se chová jako jediné slovo – řádek se láme před ním nebo za ním. Ve značkovacích jazycích se zapisuje entitou ‑.

Mezery

Obdobně jako u pomlček existují různé varianty mezer – nejen běžná, standardní mezera, ale také nezlomitelná mezera a její úzká varianta.

Pomlčkám podobné znaky

Spojovník

Pomlčka se liší od spojovníku „-“ (Unicode U+002D, případně U+2010), který spojuje především dvě slova nebo dvě části slova v jeden celek a vkládá se bez mezer.

Spojovník se používá také jako rozdělovací znaménko při dělení slov na konci řádku.

Minus

V matematickém zápisu se znak minus (U+2212): „−“, podobný pomlčce, užívá pro operaci odčítání, kdy se odděluje mezerami, nebo se (bez mezery) používá k označení záporného čísla připojením před číslo bez mezery. Z typografického hlediska se od pomlčky liší, pomlčka stojí poněkud níže, znak minus by měl stát výš: stejně vysoko (a se stejnou délkou) jako vodorovná čárka u znaku plus.

Podle ČSN 01 6910 se v korespondenci značka minus nahrazuje klasickou pomlčkou.[3]

Srovnání pomlčky a podobných znaků

Srovnání pomlček a podobných znaků: „ + − – — ― - “ tj. plus, minus, pomlčka (krátká, běžná, n-pomlčka), dlouhá pomlčka (m-pomlčka), vodorovná čára a spojovník.

Reference

  1. PTÁČEK, Michal. Dělení slov v současném českém periodickém tisku. Naše řeč. Praha: Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR, 1994, roč. 77, čís. 4, s. 194. Dostupné online [cit. 2021-02-04]. ISSN 0027-8203.
  2. Internetová jazyková příručka: Peněžní částky, značky měn [online]. Praha: Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR [cit. 2017-08-27]. Dostupné online.
  3. Číslicové a jiné matematické symboly v Internetové jazykové příručce Ústavu pro jazyk český

Literatura

  • Pravidla českého pravopisu. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-1343-1. S. 54, 72–73.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.