Žytkavičy

Jméno bývalé bohaté a splavné řeky Žytkaŭka pravděpodobně pochází od jezera Žyd, podle kterého město dostalo své jméno.

První písemná zmínka pochází k roku 1500, kdy byla součástí Sluckého knížectví Litevského velkoknížectví pod jménem Žydkavičy (bělorusky Жыдкавічы). Prvním známým majitelem osady byla rodina Kučuki-Sjestryncevičy.

V důsledku druhého dělení Polska v roce 1793 se stala osada součástí Ruského impéria a centrem farnosti Mazyrského povětu Minské gubernie. V tomto roce zde bylo 79 obydlí a městem procházelo spojení Mazyr—Davyd-Haradok, v provozu byla i pošta.

Zejména po výstavbě Polesské železniční tratě na místě bývalých vesnic Zarečča a Bjarežža v roce 1886 se začalo vytvářet pracovní sídlo Žytkavičy. Začal se rozvíjet průmysl zastoupený především dřevozpracujícími a zemědělskými podniky. Od této chvíle začíná Žytkavičy vystupovat jako největší sídlo v kraji a na počátku 20. století překonává město Turaŭ v počtu obyvatel.

Od roku 1924 je centrem rajónu a od roku 1938 městským sídlem. Od roku 1954 je součástí Homelské oblasti a od roku 1971 je Žytkavičy město. Obyvatelstvo se zabývá především zemědělstvím a včelařstvím.

Ve španělském červeném štítu je vlnitý stříbrný pás a nad ním znak „Sjastrynec” ve stříbrné barvě. Zvlněný stříbrný pás symbolizuje řeku Hnilicu. Znak „Sjastrynec” je památka na erb Kučukach-Sjestryncevičých, prvních známých majitelích osady.

Ve městě jsou lesnické, dřevozpracující a potravinářské podniky, meteorologická stanice a hotel Polesí. Na okraji města jsou velká ložiska hnědého uhlí.

Město je administrativně rozděleno na 5 mikrorajónů

• Azjorny — jižní a nejnovější část města
• BMU — západní část města
• Zubrania — centrální část města
• Selhaztechnika — jihozápadní část města
• Uschodni — severní část města, obyvatelé této části jsou často nazýváni „Sonječny“

Most přes řeku Pripjať, most na regionální silnici P88 ve městě Žytkaviči

Přes město prochází železniční trať Brest — Homel, Homel — Luniněc a dálnice Brest — Homel, Minsk — Mikaševičy, Žytkavičy — Stolin, Žytkavičy — Ljuban. V provozu je železniční stanice a autobusové nádraží.

• Natalja Čornahalova (Натальля Чорнагалова; * 1954) — umělkyně, který pracuje s malířským stojanem a tvoří krajiny, zátiší a portréty

• Serhij Radakoŭski (Сергій Радакоўскі; * 1882) — pravoslavný kněz

• Ljudmila Piskun (Людміла Піскун; * 31. srpen 1938) — běloruská filoložka, učitelka ruského jazyka a literatury

• Mikolaj Damaškjevič (Мікалай Дамашкевіч; * 1949) — v letech 1998 až 2007 předseda výkonného výboru Minské oblasti

• Leanid Marholič (Леанід Марголін; 5. září 1957) — ruský hudebník, multiinstrumentalista, skladatel a aranžér

• Michas Miranovič (Міхась Мірановіч; 6. červen 1963) — stálý člen Sněmovny reprezentantů Národního shromáždění Běloruské republiky pro legislativu a soudnictví a právní záležitosti, je ženatý a má syna a dceru

• Michas Matoch (Міхась Матох; * 26. říjen 1965) — seržant, velitel bojového vozidla pěchoty a velitel družstva, pro odvahu a statečnost byl posmrtně vyznamenán Řádem Rudé hvězdy

• Uladzimjer Budnik (Уладзімер Буднік) — běloruský skladatel

• Jan Saŭčyc (Ян Саўчыц) — podplukovník, v květnu 2003 byl jmenován vedoucím Maskoŭského policejního oddělení města Brest

• Sjarhej Mackjevič (Сяргей Мацкевіч; * 28. leden 1977) — běloruský sportovec, za 6 hodin zvedl šestnácti librovou činku 9503krát

• Ales Tabolič (Алесь Таболіч) — studentský aktivista národopisné společnosti Znič, kde společně s přáteli shromažďuje a archivuje původní písně

• Aljeh Sahadzin (Алег Сагадзін; * 29. listopad 1980) — několikanásobný mistr Běloruska, stříbrný medailista z mistrovství světa mládeže ve vzpírání

• Aljaksander Voŭk (Аляксандар Воўк) — několikanásobného mistra světa ve vzpírání

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Жыткавічы na běloruské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Žytkavičy na Wikimedia Commons