Žiželice (okres Louny)

Název vesnice je odvozen ze jména Žužela ve významu ves lidí Žžuželových. V historických pramenech se jméno vsi objevuje ve tvarech: de Zuzelicz (1318), „in v. Zizeliczich“ (1390), Zuzzelicz (1398), Zizelicze (1453), „ve vsi Zijzeliczy“ (1545), na Žiželicích (1603), „ve vsi Zyzielycych“ (1619), Žiželice (1654), Schieselitz (1673), Žiželicze (1787) a Žiželitz (1846).[3]

V údolí Hutné byl v roce 1924 objeven profesorem žateckého gymnázia Wurdingerem hrob ženy ze čtvrtého století. Kostra byla uložena v hloubce 150 centimetrů pod dvojí vrstvou kamení a byla bohatě zdobena šperky. Dnes je uložena v Polánkově Muzeu v Žatci jako žiželická princezna.^[zdroj?]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1318, kdy zde žil vladyka Beneš z Žiželic. V dalších letech byla vesnice rozdělena mezi více držitelů.[4] Jedním z nich byl zřejmě žatecký kožišník Otlín. V polovině patnáctého století zde měl majetkové nároky Jan Calta z Kamenné Hory, ale když zemřel, připadl jeho díl jako odúmrť králi Jiřímu z Poděbrad. Král vesnici přenechal Janu Pytlíkovi ze Zvoleněvsi a Václavovi ze Solopysk. Dalším známým majitelem byl do roku 1531 Opl z Fictumu, kdy mu byl zkonfiskován celý majetek za penězokazectví. Roku 1545 vesnici získali Šlikové. V roce 1615 prodal Jáchym Hora mladší z Ocelovic pustý mlýn a dva dvory v Žiželicích Erasmu Štampachovi ze Štampachu a ze stejného roku je první zpráva o zdejší tvrzi. Erasmus Štampach se na straně povstalců zúčastnil stavovského povstání, za což mu byl roku 1622 zkonfiskován majetek. O rok později vesnici s pustou tvrzí, Hořeticemi a Bílenci koupil František Clary de Riva.[5]

Roku 1948 byl ve vesnici založen státní statek a o dva roky později jednotné zemědělské družstvo.^[zdroj?]

V roce 1910 žilo v Žiželicích osmdesát Čechů a více než 150 Němců.^[zdroj?!] Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 407 obyvatel (z toho 203 mužů), z nichž bylo 59 Čechoslováků, 347 Němců a jeden cizinec. Kromě jednoho evangelíka se hlásili k římskokatolické církvi.[6] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 417 obyvatel: 139 Čechoslováků, 277 Němců a jednoho cizince. Většina z nich byla stále katolíky, ale žili zde také dva evangelíci, pět příslušníků církve československé, a čtyři lidé bez vyznání.[7]

V roce 1946 byly provedeny první volby do národního výboru Žiželice. V roce 1960 došlo ke sloučení obcí Žiželice a Hořetice v jeden správní celek a v roce 1971 byla obec Hořetice od místního národního výboru Žiželice opět odloučena. V roce 1981 k spojení správních celků Žiželice a Hořetice v jeden správní celek s místním národním výborem v Žiželicích. V roce 1990 došlo k rozdělení na dva obecní úřady Žiželice a Velemyšleves.[10]

V katastrálním území Žiželice je vybudována fotovoltaická elektrárna s výkonem necelých 6 MW.[11]

• Jihozápadně od vesnice se nachází přírodní památka Stroupeč.
• U domu čp. 78 se nachází drobné zbytky žiželické tvrze, jejíž tvrziště z větší části zaniklo během výstavby koupaliště a zmíněného domu.[12]
• Jako kulturní památky jsou chráněny kaple Navštívení Panny Marie, boží muka.kříž u mostu a krucifix u domu čp. 6.

• 
  Krucifix u mostu
• 
  Kaple z roku 1660
• 
  Barokní Boži muka na návsi
• 
  Budova obecního úřadu
• 
  Kaplička

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Žiželice na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky
• Žiželice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)