Žena s konvicí vody

Obraz měl řadu majitelů, jeho nejstarší historie však není známá. První zprávy o něm se objevují až počátkem 19. století; protože není signován, byl zpočátku připisován Pieterowi de Hooch a Gabriëlovi Metsu:

• 1801 (?): obraz získal Robert Vernon (†1849), Buckinghamshire, Londýn
• 21. dubna 1877: obraz zakoupil Colnaghi, Londýn, na prodeji sbírky Roberta Vernona w Christie's, Londýn (jako ‘Lady at Table–Ewer and Dish’ od Gabriëla Metsu)
• 1878: obraz koupil Mervyn Wingfield, 7th Viscount Powerscourt (1836-1904), Powerscourt u Enniskerry, co. Wicklow, Ireland, od Colnaghi, Londýn (stále jako dílo Gabriëla Metsu)
• 1887 (?): obraz získal Agnew, Londýn
• 1887 (?): obraz získali Bourgeois Frères, Paříž
• před 1887: Charles Pillet, Paryż
• 1887: obraz zakoupil za 800 USD Henry Gurdon Marquand (1819-1902), New York, od Charles Pillet, Paříž
• 1889: Henry Gurdon Marquand, New York, věnoval do Metropolitního muzea v New Yorku.

Jde o první Vermeerův obraz, jenž byl získán do sbírek v Novém světě.

Obraz (olej na plátně, výška 45,7 cm, šířka 40,6 cm) představuje mladou ženu uvnitř obytné místnosti, stojící poblíž okna. Okno, jež se nachází na levé straně, je opatřeno vitráží – možná stejnou, jako na obrazech Sklenka vína i Dáma a dva pánové, kde je vitráž vidět celá. Někteří badatelé se domnívají, že totéž okno se nachází i na obraze Hodina hudby. V místnosti se dále nachází stůl, přikrytý pestrobarevným kobercem, na němž stojí kazeta se šperky a (patrně) stříbrná konvice na velké ploché stříbrné míse. Za stolem stojí židle s kusem modré látky a na stěně proti divákovi mapa, představující 17 nizozemských provincií. Žena se sklopenýma očima stojí mezi oknem a stolem, jednou rukou drží džbán za ucho a druhou otevírá nebo zavírá okno. Na sobě má tmavěmodrou sukni a černožlutý živůtek s širokým bílým límcem, na hlavě bílou roušku.

Obraz je typický pro období mistrovy zralosti. Je jedním z těch, jež namaloval Vermeer počátkem 60. let 17. století, kdy přešel k jednodušším formám, využívaje v obraze pouze jednu postavu, s důrazem na využití světla. Na obraze převládají barvy, jež jsou pro Vermeera příznačné: citrónově žlutá, modrá, sytě růžová. Na obraze jsou zachyceny předměty typické pro nizozemské malířství: židle, mapa pověšená na zdi, stůl v popředí. Barevné odstíny na některých místech obrazu, např. na pokrývce hlavy, působí téměř jako akvarel, úžasné jsou odlesky na stříbrné konvici.

Většina Vermeerových obrazů, představujících ženy, kritizuje různé nešvary, m. j. samolibost a opilství. Naopak Žena se džbánem vody a dvě další plátna, Krajkářka a Mlékařka, ukazují pozitivní vzory.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kobieta z dzbanem na polské Wikipedii.