Želva obrovská

Tento druh je obecně označován jako Aldabrachelys gigantea, ale v nedávné době bylo prosazováno výrazně odlišné jméno Dipsochelys dussumieri (nedochoval se holotyp a nebyla jasná precedence). Po více než dvouleté diskusi s mnoha komentáři se Mezinárodní komise pro zoologickou nomenklaturu (International Commission on Zoological Nomenclature, ICZN) nakonec rozhodla zachovat jméno Testudo gigantea (jakožto basionym).[3] Oficiální rozhodnutí ICZN z roku 2013 rovněž zásadně ovlivnilo rodové jméno přináležející tomuto druhu, jelikož z Aldabrachelys gigantea se stalo nomen protectum.

Jsou uznávány čtyři poddruhy:[4]

• A. g. gigantea Schweigger, 1812 – z ostrova Aldabra
• A. g. arnoldi Bour, 1982 – z ostrova Mahé
• A. g. daudinii Duméril & Bibron, 1835 – z ostrova Mahé, vyhynulá kolem roku 1850
• A. g. hololissa Günther, 1877 – z ostrovů Cerf, Cousine, Frégate, Mahé, Praslin, Round a Silhouette

Délka krunýře dospělé želvy je až 120 cm, může vážit až 200 kg a dožívá se až 160 let. Je tak druhou největší suchozemskou želvou. Karapax má hnědou barvu a tvar vysoké kopule. Mohutné nohy slouží také jako opora těžkého těla. Krk má velmi dlouhý, a velmi velký, což pomáhá želvě využít větví až do jednoho metru od země jako zdroje potravy. I když jsou typicky pomalé a opatrné, jsou schopny značné rychlosti. Jsou také vynikajícími plavci.

V průběhu 18. a 19. století jejich počet poklesl v důsledku lovu a sběru vajec. Na některých ostrovech byly již vyhubeny. Dnes jsou vyhubením ohroženy. V poslední době jsou na trhu se zvířaty stále více k dispozici. Může být požadováno povolení.

Žijí v suchých, skalnatých oblastech Seychelských ostrovů a ostrova Aldabra v Indickém oceánu. Další izolovaná populace druhu se nachází na ostrově Zanzibar, v blízkosti Changuu a chované populace žijí v přírodních rezervacích na ostrovech Mauricius a Rodrigues. Obývají kamenité stepi a polopouště a travnatá území s křovinami.[5] Vyskytují se jak individuálně, tak ve stádech, která mají tendenci shromažďovat se především na otevřených pastvinách. Vyhrabávají si podzemní nory nebo odpočívají v bažinách, aby si zachovaly chladnou hlavu během horkého dne.

Nejvíce jsou aktivní v nočních hodinách, kdy tráví čas hledáním potravy. Živí se převážně listy, plody a výhonky rostlin, občas i živočišnými zbytky, jsou tedy býložravci. V jejich přirozeném prostředí je jim dopřáno jen malé množství vody, většinu jí přijímají z potravy. V zajetí jsou živeny často ovocem, jako jsou jablka a banány, stejně jako rostlinnými peletami.

V červenci roku 2020 byl na ostrově Fregate pořízen záznam útoku želvy obrovské na mládě ptáka.[6] Po úspěšném útoku, byla kořist spolknuta celá.[7] Způsob, kterým byl útok proveden dle vědců naznačuje, že již želva měla zkušenost s lovem. A dle pozorování si podobnou schopnost osvojili i další jedinci.[8] Želva obrovská tak nemusí být striktní býložravec, za kterého byla považována. K tomuto chování želv nejspíše přispěla obnova biotopů na ostrově a vytvoření kolonie rybáka Nodyho tenkozobého, jehož nelétavá spadlá mláďata se mohla stát snadnou kořistí želv. [8]

Mezi únorem a květnem samice kladou 9 až 25 měkkých vajec do důlku v půdě, který pak zahrabou a půdu udusají. Obvykle z méně než poloviny vajec se vylíhnou mláďata. Snůšek může být za rok více. Inkubace trvá 6 až 7 měsíců.

Želva obrovská je chována v přibližně 80 evropských zoo.[9] V rámci Česka jsou k vidění ve třech zoo:

• Zoo Dvůr Králové
• Zoo Plzeň
• Zoo Praha