Želva myší

Želva myší (Gopherus polyphemus) je plaz z čeledi želvovití (Testudinidae), jenž se přirozeně vyskytuje v jihovýchodních Spojených státech amerických. Je to středně velký druh, o délce karapaxu asi 23 až 28 cm a průměrné hmotnosti asi 5,5 kg. Plastron je zbarven matně žlutou a světle hnědou barvou, podlouhlý karapax má zbarvení hnědé, bronzové či šedé.[2]

Želva myší
Želva myší
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	plazi (Reptilia)
Řád	želvy (Testudines)
Čeleď	želvovití (Testudinidae)
Rod	želva (Gopherus)
Binomické jméno
Gopherus polyphemus Daudin, 1802
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Želva myší je suchozemský druh želvy preferující stanoviště se suchými písčitými půdami, hustou nízko rostoucí vegetací a řídkým stromovým baldachýnem.[2] Živí se trávou, plody, houbami a další rostlinnou potravou, přičemž v ekosystému plní úlohu rozptylovače semen. Nejaktivnější je během teplých měsíců, nicméně většinu času tráví skryta ve vyhrabaných norách, které mohou být i několik metrů hluboké a poskytují ochranu před predátory a příjemné mikroklima. Mohutné končetiny želvy myší jsou dobře přizpůsobeny kopání v zemi a želva tak za rok vyhloubí a užívá mnoho nor. Tato podzemní doupata také představují úkryt pro asi 360 dalších severoamerických druhů, včetně žab, hadů, sýčků, hlodavců a mnoha bezobratlých.[3]

Rozmnožování probíhá v období od března do prosince. Želvy myší kladou průměrně šest vajíček, jimž dále není poskytována žádná rodičovská péče. Za 80 až 100 dní (v závislosti na zeměpisné šířce) se z nich vylíhnou mláďata, přičemž jejich pohlaví závisí na okolní teplotě.[2] Mláďata dospívají pomalu – 10 až 20 let – a jen asi 3 až 5 % z nich se dožije dospělosti. V zajetí se však mohou dožít i více než 100 let.[3]

Želvy myší vyžadují velké neroztříštěné plochy nezastavěné půdy a významnou hrozbu tedy představuje především ztráta stanovišť. Velké množství želv uhyne na silnicích, které protínají jejich přirozený biotop. Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) vede druh jako zranitelný.[3]