Želnavský smyk

K vybudování smyku vedla situace z roku 1891, kdy se přestalo Schwarzenberským plavebním kanálem dopravovat dřevo do Vídně,[3] protože o ně neměli tamní obyvatelé zájem.[4] Dalším odbytištěm na Šumavě vytěženého dřeva se tedy mohla stát Praha, a proto se začalo se stavbou smyku, jež byla po pěti letech dokončena.[3] Jeho význam se zvýšil na konci devatenáctého století, kdy byla Želnava napojena na železniční trať vedoucí sem z Kájova. Po ní bylo možné dřevo transportovat do Prahy. Po napuštění přehradní nádrže Lipno ale bylo překladiště doplaveného materiálu na železniční vozy zatopeno a muselo tak být postaveno nové nad obcí Nová Pec. To fungovalo do roku 1961,[3] kdy se s plavením dřeva po Schwarzenberském kanálu skončilo.[5]

V roce 2018 rozhodly Vojenské lesy a statky ČR, jimž patří většina pozemků na trase smyku,[3] o zahájení rekonstrukce vodního díla, které má probíhat do roku 2021.[1] Opravy si vyžádají náklady ve výši 88 milionů korun, na nichž se podílí dotační prostředky z fondu INTERREG V-A. Nejdražší položkou jsou kamenné desky,[3] z tak zvané plöckensteinské žuly pocházející z rakouského lomu,[6] které tvoří obložení Želnavského smyku. Na některých místech již chybí a z rozhodnutí pracovníků památkové ochrany se musí nahradit původním místním kamenem vyznačujícím se charakteristickou barvou a hrubozrností.[3]