Pečárka ovčí

Makroskopický

Má 5–10 cm široký bílý až krémový klobouk, který mívá někdy sytě žlutý nádech, s až 12 mm vysokými hustými lupeny, zprvu šedavými, později šedo- až tmavohnědými. Třeň bývá dlouhý 6–16 cm, bělavý, o průměru 1–3,5 cm a s prstencem v horní třetině. Je jedlá.[2]

Mikroskopický

Purpurově hnědé výtrusy jsou vejčitého tvaru o rozměrech 6–8 × 4,5–5,5 µm.

Vyskytuje se na loukách, pastvinách, parcích a zahradách a na vyhnojených místech. Je typickým saprobiotickým druhem, nachází se i na písečných dunách nebo pod keři, ale ne v lesích. Vyrůstá v čarodějných kruzích, které ročně přirůstají o 40 až 50 centimetrů. Jejich výzkumy prokázaly vliv houby na růst psinečku obecného. Vznikají tři zóny čarodějného kruhu: vnější, kde je růst psinečku stimulován, střední, kde se téměř žádný nenachází a vnitřní, kde dochází k silné stimulaci jeho růstu.[3]

Jde o druh běžný v celém mírném podnebném pásu. V Evropě a Severní Americe je běžným druhem, široce je rozšířena v Asii, Austrálii a na Novém Zélandu.

Na pohled může být snadno zaměněna s jinou pečárkovitou houbou, mírně jedovatou pečárkou zápašnou, jejíž dužnina ale poraněním rychle na několik minut sytě chromově žloutne a její pach je nepříjemný (po dezinfekci, fenolový). Ještě větší pozor si sběratelé pečárek musí dát na smrtelně jedovatou muchomůrku zelenou, její bílé variety a příbuzné druhy.[4]

• 
  mladé plodnice
• 
  mladá plodnice detail
• 
  plodnice různého stáří
• 
  klobouk starší plodnice
• 
  velká plodnice
• 
  na výstavě, Praha
• 
  ilustrace
• 
  na poštovní známce