Žalm 95

Jeho obsahem je chvála Boží dobroty a moci, jíž využívá k tomu, aby zajistil štěstí svého lidu. V závěru žalmu je ale připomenuto, že byli Izraelité potrestáni za své selhání a nevěrnost čtyřicetiletým putováním na poušti. Žalm se tedy po sedmém verši zřetelně dělí na dvě části, což vede k domněnce, že šlo původně o fragmenty dvou textů, které byly až v pozdějším období spojeny do jednoho. V římskokatolické církvi je znám pod latinským názvem Venite, exultemus Domino (někdy jen Venite) a je jednou z klíčových součástí liturgie hodin (je hlavní součástí modlitby invitatiorium neboli uvedení do první modlitby dne).

Pojďme, jásejme Hospodinu,

oslavujme Skálu své spásy,

přistupme před něho s chvalozpěvy

a písněmi mu zajásejme!

Neboť veliký Bůh je Hospodin

a veliký Král nade všemi bohy.

V jeho ruce jsou hlubiny země

a jemu patří výšiny hor.

Jeho je moře, vždyť on je učinil,

i souš, kterou zhnětly jeho ruce.

Pojďme, padněme, klaňme se,

poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem!

Neboť on je náš Bůh

a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.[1]

• Dílo Sichat Jicchak/Žalm 95 ve Wikizdrojích