Žíhání (metalurgie)

• žíhání naměkko

• žíhání rekrystalizační
• žíhání na odstranění pnutí
• žíhání protivločkové
• žíhání na odstranění vodíku (není časté)

• žíhání normalizační
• žíhání na zhrubnutí zrna
• žíhání izotermické
• žíhání homogenizační
• termomechanické tváření

Používá se ke zlepšení obrobitelnosti u ocelí o obsahem uhlíku nad 0,4% (pod 0,4% C se obrobitelnost spíše zhoršuje, výjimku tvoří dílce tvářené zastudena, které se žíhají naměkko i při nízkém obsahu uhlíku.) Žíhání naměkko spočívá v ohřevu oceli na teplotu kolem A_c1, výdrží na této teplotě 3-4hodiny (u legovaných ocelí i více) a pomalém ochlazování v peci. Tento postup má za následek přeměnu laminárního perlitu na perlit zrnitý (globulární), a tím zlepšení obrobitelnosti.
Žíhání naměkko se provádí také před kalením nadeutektoidních nástrojových ocelí.

• pod A_c1(podeutektoidní oceli)
• nad A_c1 s pomalým ochlazováním nad 600 °C(nadeutektoidní oceli)
• kolem A_c1 rozmezí teplot kolísá mezi 670 °C-730 °C(eutektoidní oceli)

Provádí se za účelem snížení vnitřního pnutí u dílců, které vznikají při předchozím tepelném zpracování, mechanickém zpracování, sváření, nebo tuhnutí odlitku ve formě. Zařazuje se obvykle po normalizačním žíhání, kdy mohou pnutí v dílci dotáhnout až 1/3 meze kluzu. Teplota žíhání je co nejblíže A_c1, nesmí ji však překročit, obvykle se provádí za teplot 600-630°C s výdrží na teplotě 1-10hodin. Ohřev i ochlazování musí být pomalé.

Spočívá v ohřevu ocelí tvářených za studena (obsah uhlíku do 0,5%) na teplotu, kdy se odstraní zpevnění vyvolané předchozím tvářením za studena. Při rekrystalizaci se mění vnitřní vazby mezi atomy, nemění se krystalická mřížka. Žíhací teploty mezi 550-700 °C, výdrž na teplotě 1 hodina a více, ochlazení na vzduchu. Používá se jako mezioperační žíhání při tváření za studena především u dílců s nízkým obsahem uhlíku.

Slouží k vyrovnání chemických nestejnorodostí (nehomogenity), které vznikají při tuhnutí odlitků nebo ingotů. Žíhací teplota bývá vysoká obvykle 1100–1250 °C, výdrž na teplotě 10–15 hodin, v peci musí být ochranná atmosféra, aby nedocházelo k velkým ztrátám materiálu okujemi. Vlivem vysoké teploty velmi zhrubne zrno austenitu, což má za následek zhoršení vlastností ⇒ nikdy není konečným tepelným zpracováním.

Ohřev 30-50 °C nad A_c3 do oblasti austenitu, dostatečně dlouhá doba na této teplotě a ochlazování na klidném vzduchu. Slouží k odstranění nerovnosti struktury vzniklé předchozím zpracováním (výkovky, odlitky). Dochází ke zjemnění zrn austenitu a tím ke zlepšení mechanických vlastností, proto se používá u všech ocelí 12-16.

Spočívá v austenizaci, následném rychlém ochlazení na teplotu 600-700 °C, za dobu aby se provedla přeměna zrn austenitu na ferit a perlit. Po skončení přeměny se ochlazuje libovolnou rychlostí na normální teplotu. Používá se někdy místo normalizačního žíhání nebo ke zlepšení obrobitelnosti.