Šubířové z Chobyně
Šubířové z Chobyně byl šlechtický rod původem z východních Čech připomínaný od 15. století. Později se prosadila moravská větev, jejíž členové zastávali zemské úřady na Moravě a v roce 1713 byli povýšeni do panského stavu. Na Moravě vlastnili drobné statky, s jejich jménem je spojen vznik poutního areálu v Jaroměřicích u Jevíčka.
Původ rodu
První Šubířové se připomínají v 15. století na Náchodsku a jako majitelé svobodných dvorů působili ve službách knížete Jindřicha Minstrberského. Souvislý rodokmen začíná Matějem Šubířem, který žil koncem 15. století ve Vysoké Srbské, jeho potomci se usadili v Náchodě, kde se stali váženými měšťany a Vilém Šubíř (1524-1611) byl náchodským purkmistrem. I v dalších stoletích se Šubířové ve východních Čechách vyskytují jako živnostníci a podnikatelé, většího významu ale dosáhla moravská větev, která pravděpodobně již v 16. století přesídlila do okolí Blanska.
Šubířové na Moravě
Na Moravě dosáhl vzestupu Václav Šubíř, který zahájil svou kariéru jako panský úředník na Rájci, později poblíž vlastnil dvůr Svéslav, držel též dům a vinohrady v Dolních Kounicích. V roce 1612 byl přijat do rytířského stavu, později přestoupil na katolickou víru a za třicetileté války byl zemským proviantmistrem armády na Moravě. Václavovým dědicem byl syn František Zdeněk (1619-1675), jehož druhá manželka Anna Marie, rozená ze Žerotína, koupila v roce 1661 za 14 000 zlatých panství Jaroměřice u Jevíčka a jaroměřický renesanční zámek se na sto let stal sídlem Šubířů. V další generaci musel František Julius Ferdinand (1649-1721) zaplatit vysokou finanční náhradu pražskému arcibikupství, které si činilo nárok na Jaroměřice. Zastával nižší úřady na Moravě, mimo jiné byl přísedícím zemského soudu a 8. května 1713 byl povýšen do stavu svobodných pánů.
Nejvýznamnější osobností rodu se stal František Michal (1682-1738), který byl krajským hejtmanem v Brně (1719-1722) a v Olomouci (1722-1726), nakonec byl nejvyšším zemským sudím na Moravě (1726-1737), byl jmenován i císařským tajným radou (1728). Jeho zásluhou vznikla rytířská akademie v Olomouci (1724), na jaroměřickém panství založil vesnice Šubířov a Chobyně, které dodnes připomínají jméno rodu. Především proslul jako iniciátor vzniku poutního areálu na vrchu Kalvárie u Jaroměřic s kostelem Povýšení sv. Kříže (1712-1714). V zemských úřadech se pak uplatnil i jeho syn František Xaver Antonín (1713-1790), který byl taktéž krajským hejtmanem v Brně (1736-1739) a v Olomouci (1739-1748) a dosáhl také hodnosti c.k. tajného rady. Díky sňatku s hraběnkou Aloisií z Rogendorfu (1711-1783) se jeho portrét dostal na zámek v Rájci, kde je dodnes k vidění.
Z jeho potomstva vynikl František Salesius (1739-1777), který byl kanovníkem v Olomouci a v roce 1776 byl pověřen přípravnými pracemi na rozdělení olomoucké diecéze pro zřízení nového biskupství v Brně. Mezitím byl v roce 1756 pro dluhy prodán statek Jaroměřice a Šubířové tak ztratili pozemkový majetek. Antonín (1748-1801) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti generálmajora, úmrtím jeho bratra Kajetána (1740-1806) zaniká moravská větev.
Erb
Erbem Šubířů byl stříbrný štít s třemi červenými břevny, klenotem byl zelený strom. V souvislosti s povýšením do rytířského a panského stavu se erb vyskytuje v různých, ale podobných variantách. Erb Šubířů je umístěn na vstupním portále poutního kostela Povýšení sv. Kříže v Jaroměřicích, kde byli pohřbeni někteří členové rodu. Další rodová hrobka s dochovaným erbem se nachází v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Jevíčku.
Literatura
- ŠEVČÍK, Alfons. Po stopách pánů Šubířů z Chobyně. Sborník Jednoty starých českých rodů. 1946, čís. 1–2, 3–4, s. 26–44, 80–122. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Šubířové z Chobyně na Wikimedia Commons