Štola Myší díra

Štola Myší díra je unikátní dílo pozdní gotiky. Byla proražena za panování Pernštejnů v období 1495–1521, pravděpodobně jako protipovodňové dílo, které mělo chránit stavení v údolí pod hradem před záplavami.[2]

Štola je ražena v šíji mezi horou Kletná (535 m n. m.) a skalním ostrohem s hradem Litice, který obtéká řeka Divoká Orlice tzv Hřebínek. Skalní masív je tvořen litickou žulou, která je tvořena granodioritem až granitem.[3] Štola je dlouhá 36 m a v roce 1931 byla rozšířena, vyzděna betonovou obezdívkou a opatřena stavidlem. Na vyústění štoly navazuje vyrovnávací komora, která má na rostlé skále základový blok. Původní dřevěný jez byl v roce 1931 opraven a vybetonován.[2] Je zděný, dva metry vysoký a 28,8 m dlouhý.

Malá vodní elektrárna využívá spád 24,5 m štoly Malá díra. V roce 1871 byla postaveno vodní dílo baronem Parishem, které vyrábělo stlačený vzduch využívaný v blízkém lomu ke štípání kamene.[4][5] V období 1931–1932 byla postavena MVE, první plně automatizovaná elektrárna v Československu. Do provozu byla uvedena 1. dubna 1932.[5] Voda je přiváděna od jezu na řece Divoká Orlice postaveném v říčním km 66,829.[6][7] Vede 90 m dlouhým přívodním potrubím se spádem 24,5 m (s využitím Myší díry). V MVE je instalována původní Francisova turbína s hltností 4,5 m³/s, kterou dodala pardubická firma Josefa Prokop a synové. Celkový výkon elektrárny byl 750 kW. Elektrotechnickou část dodala firma Brown-Boveri.[6] Po provedené rekonstrukci v roce 2007 byl zvýšen výkon na 930 KW.[5] V roce 2015 byla provedena oprava odpadního kanálu[8], který odvádí vodu zpět do Divoké Orlice.[9]