Štefan Mašlonka

Vystudoval gymnázium a po maturitě se přestěhoval do Bratislavě. Jako devatenáctiletý se nejprve uplatnil na ministerstvu financí,[1] potom ve Slovenské ústřední sportovní radě a záhy se začal věnovat žurnalistice v časopisu Slovák. Stal se rozhlasovým reportérem (od r. 1940),[2] pracoval také v Československé tiskové kanceláři (šéf slovenské sportovní redakce), týdeníku Šport nebo časopisu Štart, jehož byl po roce 1969 šéfredaktorem.[3]

S jeho hlasem měli českoslovenští rozhlasoví posluchači spojené např. vítězství československých hokejistů na mistrovství světa v ledním hokeji 1947 nebo doběh Emila Zátopka pro zlatou olympijskou medaili.[4] Celkem sedmkrát se jako novinář zúčastnil olympijských her.[1] Na Zimních olympijských hrách 1976 byl vedoucím tiskového střediska pro severské lyžování.[1]

V roce 1950 se stal prostředkem komunistické manipulace, která vedla k svévolné neúčasti Československa na mistrovství světa v ledním hokeji. Ve výpravě rozhlasových reportérů byl na poslední chvíli nahrazen Otakarem Procházkou, aby se mohli funkcionáři vymluvit na neudělení víza pro reportéra.[5] S komunistickým režimem měl sám potíže, poté, co odmítl v 60. letech vstoupit do komunistické strany, musel odejít z Československé tiskové kanceláře.[1] Odtajněný dokument CIA z roku 1951 dokonce uvádí, že byl vězněm v táboře nucených prací v Jáchymově.[6]

18. listopadu 1956 komentoval s Rado Siváčkem i první slovenský sportovní přímý televizní přenos z ligového derby bratislavských fotbalových klubů Slovan a Červená hviezda.[7]

Dlouhá léta působil jako tajemník Klubu slovenských sportovních novinářů.[1] Klub jeho jménem nazval svou cenu udělovanou za nejlepší služby pro tisk a média na sportovních akcích na Slovensku, kterou uděluje od konce 90. let 20. století.[8]

Byl dlouholetým členem mezinárodního kruhu sportovních novinářů, kteří se věnovali informování o severském lyžování, zvaného Forum Nordicum.[9] V roce 1993 byl na zasedání Fora Nordica vyznamenán Novinářskou cenou Mezinárodní lyžařské federace FIS.[10] V roce 1997 byl vyznamenán Cenou fair play MUDr. Ivana Chodáka.[11] 15. dubna 2000 byl jmenován jako čtvrtý v pořadí čestným členem Slovenského olympijského výboru.[12]

Zemřel v ružinovské nemocnici v Bratislavě ve věku 80 let.[1]

Po boku zakladatele české sportovní rozhlasové reportáže, legendárního Josefa Laufera, byl průkopníkem její slovenské obdoby.[3] Už v únoru 1947 po mistrovství světa v ledním hokeji o něm deník Práce psal, že Laufera, jehož hlášení se stávala stereotypními, předčí,[13] a Lidová demokracie popisovala jeho popularitu a fakt, že se stal významným prostředníkem sblížení Čechů a Slováků.[14]

Jak výkon hokejistů, tak právě Mašlonkův komentátorský výkon inspirovaly i Martina Friče a Františka Vlčka při psaní scénáře k filmu Polibek ze stadionu, jehož pracovní název byl Zavinil to Mašlonka?.[15] Mašlonka ve filmu sám účinkuje a představuje sám sebe, stejně jako o dva roky později ve filmu pro děti Kouzelný míč režiséra Karla Barocha.[16]

Napsal několik knih o sportu, jako první po mistrovství světa v ledním hokeji 1947, na němž se tak proslavil. Se spoluautorem Otakarem Procházkou ji nazvali Oknem rozhlasové kabiny. Později vyšel sborník o přípravách mistrovství světa ve Vysokých Tatrách v roce 1970 nazvaný Majstrovstvá sveta v lyžování 1970 v severských disciplínách : Vysoké Tatry-Československo (s kolektivem autorů, Praha, Rapid, 1967), kniha o Zimních olympijských hrách Grenoble 68 (Bratislava, Šport, 1968) nebo podrobná Zlatá kniha futbalu na Slovensku (1988).