Šmírbuch jazyka českého

V rozporu s akademickou slovníkářskou tradicí je Šmírbuch koncipován ne jako klasický výkladový slovník, ale jako slovník česko-argotický: pod záhlavím ve spisovné češtině jsou uvedena synonyma z oblasti „nekonvenční češtiny“. Korpus je doplněn cca tisíci citáty z české literatury včetně překladové. Průběžně se objevuje cvičení „Čtěte a překládejte“ s ukázkou jakoby určenou k překladu (Kam ten kvalt, dacane? Si myslíš, že se z toho tvýho brka poseru do vejšky? Bych ti ten tvuj šlajf nesrovnal. — Kam spěcháte, marnivče? Domníváte se snad, že mne oslníte svým rychlým automobilem? Mějte se na pozoru, mohl bych vám váš vůz poškodit. Vysunul sem si extra válec a zapraskal pahejlama. Povidám pigošovi: „Zašroubuj si, vole, nebudem tu dunět nasucho.“ — Ubalil jsem si pěknou cigaretu a slastně protáhl nohy. „Ubal si rovněž cigaretu, příteli,“ pravil jsem svému společníku romského původu. „Když už zde musíme poshovět, využijme toho a zakuřme si.“)

Ouředníkův úvod mapuje vývoj českého argotu a slangu ve dvou kapitolách, „Argot v odborné literatuře“ a „Argot v beletrii“.

Šmírbuch byl původně určen pro vydání v Jazzové sekci; po rozpuštění organizace komunistickým režimem vyšel v roce 1988 v pařížském exilovém nakladatelství Edice K Jiřího Koláře. Druhé, už české vydání vyšlo v roce 1992 v nakladatelství Ivo Železný; heslový korpus, vymezený roky 1945–1985, zůstal oproti prvnímu vydání nezměněn, ale kniha byla doplněna zpětným rejstříkem a předmluvou Martina Hyblera. Nespokojenost s tímto vydáním vyjádřil Patrik Ouředník v rozhovoru publikovaném v Tvaru[1]; nalezl v něm velký počet tiskových chyb a nesprávných odkazů. Třetí vydání vyšlo v nakladatelství Paseka v roce 2005; materiál byl rozšířen o období 1985–89 a korpus byl obohacen o zhruba 1 300 výrazů. Grafickou úpravu i sazbu si tentokrát Ouředník dělal sám a je i autorem obálky (pod pseudonymem Petr Sedlecký). Čtvrté vydání (Volvox Globator, 2016) převzalo grafickou úpravu z předchozího, v korpusu přibylo cca 400 výrazů. Předmluvu Martina Hyblera, která se po takřka 30 letech jevila zastaralá, nahradil text Vladimíra Macury.

První vydání: Edice K, Paříž, 1988, 426 stran. Obálka: ? Ilustrace: Roland Topor. Odpovědný redaktor: Olga Špilarová. Náklad včetně dotisků: 1 800.

Druhé vydání: Ivo Železný, Praha, 1992, 456 stran. Podtitulek: Slovník nekonvenční češtiny. Obálka: Leo Novotný. Předmluva: Martin Hybler. Odpovědný redaktor: Ondřej Pffefer. Náklad včetně dotisků: 22 000. ISBN 80-7116-007-5

Třetí vydání: Paseka, Praha, 2005, 504 stran. Podtitulek: Slovník nekonvenční češtiny 1945–1989. Obálka: Patrik Ouředník (pseud. Petr Sedlecký). Předmluva: Martin Hybler. Odpovědný redaktor: Ivan Beránek. Náklad: 6 000. ISBN 80-7185-638-X

Čtvrté vydání: Volvox Globator, Praha, 2016, 538 stran. Podtitulek: Slovník nekonvenční češtiny 1945–1989. Obálka: Patrik Ouředník (pseud. Petr Sedlecký). Předmluva: Vladimír Macura. Odpovědný redaktor: Olga Špilarová. Náklad: ? ISBN 978-80-7511-231-6

• Jedinečné dílo v historii české lexikografie. Václav Písecký, Obrys
• Ač slovník, čte se jako báseň. Jiří Žáček, Lidové noviny
• Pravé perly české jazykové vynalézavosti. Antonín Měšťan, Reportér
• Neocenitelný materiál. Dušan Šlosar, Host
• Dílo jedinečného významu v dějinách české jazykové kultury. Petr Peňáz, Proměny
• Slovník jazykové šťavnatosti a filologických možností až pábitelských. Vladimír Novotný, Mladá fronta dnes
• Tenhle slovník není pro puritány ani farizeje. Jejich škoda. Jan Mervart, Rovnost
• Doklad o nevysychajícím prameni jazykové tvořivosti. Vždyť každého lingvistu jistě zaujme, že ó-kmeny zde neoznačují typ skloňování, ale nohy do ó. Renata Blatná, Naše řeč
• Ouředník se však na rozdíl od lingvistů dostává dál: jak patrno z motta a řady pasáží v knize, je i mistrem nadstandardu, češtiny vznešené, "hochtschechisch"; ta je dnes v pozici disidentské. Jiří Marvan, Literární noviny
• Šmírbuch prostě není s čím smysluplně srovnat: ční v české lexikografické produkci jako solitér. Ivan Kubíček, Svědectví