Šlomo Goren

Narodil se v polském Zambrówě a v roce 1925 podnikl spolu s rodinou aliju do britské mandátní Palestiny.[1] Vyrůstal v mošavu Kfar Chasidim, ve dvanácti letech začal studovat v ješivě a v sedmnácti letech vydal svůj první článek o náboženství.[1] V roce 1936 vstoupil do Hagany a po vzniku Izraele byl jmenován vrchním vojenským rabínem, kterým byl až do roku 1968.[1] Jako vrchní rabín často doprovázel vojáky až na frontu a několikrát se dostal za bojovou linii, aby přinesl zpět mrtvého kvůli pohřbu.[1] V roce 1968 byl jmenován vrchním rabínem Tel Avivu a v letech 1973 až 1983 působil jako aškenázský vrchní rabín Izraele. Poté založil ješivu v Jeruzalémě, kterou vedl až do své smrti v roce 1994. Dne 19. prosince 1993 vyzval izraelské vojáky, aby neuposlechli rozkazy, nařizující evakuaci židovských osad.[2]

V roce 1961 mu byla udělena Izraelská cena za rabínskou literaturu.[3] V roce 2005 byl v internetové soutěži 200 největších Izraelců zvolen 53. největším Izraelcem všech dob.[4]