Šlehačkový dort (opereta)

Tento drobný divadelní kus vznikl koncem roku 1875 původně jako úvodní kus („lever de rideau“) k Offenbachově opéra comique Kreolka (La Créole). Oficiálně byl jediným autorem libreta dramatik, libretista a novinář Albert Millaud, ale záznamy prokazují, že polovinu autorských práv pobíral známý libretista Ludovic Halévy; oba spolu s Henri Meilhacem byli rovněž autory libreta Kreolky. Jacques Offenbach hudbu podepsal pseudonymem Alfred Lange, který používal v několika případech již dříve a který byl pro tisk i informované obecenstvo velmi průhledný.[1] Le Figaro ještě před premiérou čtenářům prozrazoval, že se pod ním „skrývá jeden z našich nejrozšířenějších skladatelů“.[2]

Millaudovo a Halévyho libreto se ukázalo jako velmi povedené a získalo nejen zájem publika, ale i blahovolnou přízeň kritiky. Například Henri Moreno o této komedii psal v Le Ménéstrel: „Autor do ní vložil více ducha, než se obvykle vkládá do bezvýznamné aktovky, jež má obecenstvu zpříjemnit čekání na hlavní kus.“[3] Édouard Noël a Edmond Stullig v ročence Les Annales du théâtre et de la musique zase zhodnotili libreto takto: „Předností této komedie záměn není velká novost; alespoň však plyne svěže a úplně stačí k pobavení osob, které povečeřevši časně v době, kdy se večeřívá tak pozdě, přišly na Kreolku trochu brzy.“[4]

Hudba v této operetě hraje méně významnou roli pro dramatické dění a Offenbachova partitura k ní byla také velmi krátká.[1] Henri Moreno ji popisuje takto: „Jeho partitura není nestravitelná: sestává z jediného valčíku. Je pravdou, že slouží jako předehra, jako velká árie pro zpěvačku, poté jako duet pro mladé milence a nakonec jako závěrečné finále pro všechny hlasy. Byl servírován na všechny způsoby. Naštěstí se dá poslouchat.“[3] Tento valčík se v operetě jmenuje Tarte à la crème, tedy „šlehačkový dort“. Nejen že dal celému dílu název – protože jinak se žádný dort v ději nevyskytuje – ale také odůvodňuje, proč autoři udělili Šlehačkovému dortu žánrové označení „valčík“, jinak pro označení dramatického díla dosti nezvyklé.[5]

Opereta měla velký úspěch: hrála se do konce roku 1875 28krát a v následujícím roce ještě 85krát, čímž se pro Bouffes-Parisiens stala zdaleka nejhranějším kusem roku 1876.[4][6][7] Pomohlo i to, že od 21. února převzala hlavní ženskou úlohu hvězda Anna Judic.[8] Avšak příběh měl zdá se na úspěchu větší podíl než Offenbachova nevelká partitura. Od roku 1883 komedii uvádělo divadlo Théâtre des Variétés, avšak v úpravě bez Offenbachova valčíku, a proto také s jiným názvem: Chalet à vendre (Chata na prodej). Tato inscenace se hrála až do roku 1889 více než 500krát.[9]

Mimo Francii tato hra v původní podobě s Offenbachovou hudbou nepronikla. Podle názoru Offenbachova českého životopisce, muzikologa Miroslava Šulce, je to „zcela zbytečná jednoaktovka“.[10]

Děj se odehrává na chatě pařížského měšťana Macassara ve vesnici Le Pecq poblíž Saint-Germain-en-Laye. Macassar si přeje jednak svou chatu prodat a jednak provdat svou dceru Claire za mladého a zámožného, ale velmi ostýchavého mladíka, kterého on ani jeho dcera osobně neznají. Aby nápadníkovi ulehčil průběh návštěvy, smluví se s ním Macassar, že se má dostavit jako kupec jeho chaty.

Na dveřích je tedy vyvěšeno „Dům na prodej“. Claire o samotě vzpomíná na bál o letošní zimě, kde ji jistý pohledný kavalír vyzval k tanci; jeho elegance a svůdný hovor spolu s neodolatelnou melodií valčíku s názvem La Tarte à la crème (šlehačkový dort) na ni tak zapůsobily, že je nemůže dostat z hlavy – ale nezná jeho jméno a je přesvědčena, že se s ním již nikdy nesetká. Jaké překvapení, když do dveří vstupuje právě onen kavalír. Světák Amédée de Criquetot je unaven společenským životem a chce se usadit na klidném a příjemném místě, proto jej zaujala cedule na dveřích a chce si nemovitost prohlédnout. Ale Claire je přirozeně přesvědčena, že si přišel pro ni, což si gentleman Criquetot nedovolí vyvracet, a i Macassar ho považuje za vyhlédnutého nápadníka. Skutečný uchazeč o Claiřinu ruku se dostaví brzy poté, ale se svým inkognitem zájemce o chatu je úspěšný až přespříliš. Macassar jej má za skutečného potenciálního kupce a nechá ho na starosti rázné služce Céleste – která ostýchavého mládence ovládne tak, že ji všude poslušně, byť s narůstajícím zoufalstvím následuje. Po několika nedorozuměních se vše vysvětlí, ale mezitím již bylo rozhodnuto jinak, než jak si Macassar představoval. Claire si vezme svého tanečníka a ani její zavržený nápadník nepřijde zkrátka: odkoupí chatu a peníze, které za ní Claiřin otec utrží, půjdou na dívčino věno.

• JANOTA, Dalibor. Česká a světová opereta. Praha: NS Svoboda, 2020. 872 s. ISBN 978-80-205-0641-2. S. 530–531.