Škoda 100

V roce 1968 byla zahájena rekonstrukce výrobního závodu v Mladé Boleslavi a současně připraven facelift již zastarávající Š 1000 MB. V roce 1965 byl vytvořen hrubý prototyp - tvar sloupků a střecha byly totožné s karoserií Š 1000 MB, spodní část (blatníky, přední a zadní čela) měla tehdy moderní hranatější tvary.

Vůz dostal modernější a pevnější karoserii, změnil se rovněž interiér a částečně i některé konstrukční prvky.

S novou tváří se dřívější Škoda 1000 MB jmenovala Škoda 100, Škoda 1100 MB byla Škoda 110. Sériová Škoda 100 z roku 1969 (interní typové označení 722) dostala široký „C“ sloupek. Nová karoserie rovněž přinesla větší zavazadlový prostor, na zadním čele vozidla se vyjímaly výrazné vodorovné skupinové svítilny, které vozidlu propůjčovaly dojem větší šířky. V interiéru byl změněn sloupek řízení a palubní deska byla stylisticky propracovanější. Nové byly licenční kotoučové brzdy Dunlop na předních kolech, na přední nápravě zredukovali počet mazacích míst z jedenácti na čtyři.

Na motoru byly provedeny pouze drobné změny, např. průměr pístního čepu zvětšen z 18 mm (1000 MB) na 20 mm (Š 100) atp.

Škoda 110 L v Austrálii

Slabší verze s motorem o zdvihovém objemu 988 cm³ / 35 kW a s maximální možnou rychlostí 125 km/h nesla označení Škoda 100 a byla k dostání v základní verzi Standard nebo de Luxe. O něco silnější byla Škoda 110 L (de Luxe) s motorem 1107 cm³ / 39 kW a maximální rychlostí 128 km/h, nakonec přibyla ještě Škoda 110 LS (de Luxe Super) s motorem 1107 cm³ / 46 kW, který byl převzatý z příbuzného dvoudveřového kupé Škoda 110 R a který dokázal nepříliš aerodynamickému vozu udělit rychlost přes 140 km/h.

Stovky a stodesítky se nadále exportovaly do řady západoevropských zemí, kde patřily nejen k nejlevnějším na trhu, ale zejména svými dobrými jízdními vlastnostmi na kluzkém povrchu měly své stálé příznivce. Škody 110 L se v rozloženém stavu exportovaly i na Nový Zéland.

Výroba sedanů řady Škoda 100/110 byla definitivně ukončena roku 1977, příbuzné kupé Škoda 110 R se vyrábělo až do konce roku 1980.

Jednoduchý interiér disponuje účelností a praktičností. V modelech „L“, takzvaných „deluxe“, byla lůžková úprava sedadel a na svou dobu další luxusní doplňky. Ve Škodě 100 byl použit systém „vše vzadu“, což znamená, že motor i převodovka s rozvodovkou byly umístěny vzadu. Nástupce Škoda 105 měla už náporové chlazení vpředu.

Vozidlo si dodnes zachovalo svůj lidový charakter. Bylo vyráběno v několika verzích a provedeních. Základními barvami byly: bílá, písková, šedivá, světle modrá, světle a tmavě zelená, šedá, černá a červená. Verze se lišily drobnostmi, například před rokem 1972 měla Š 100 nerezové šipky na předních blatnících (ta na pravé straně sloužila jako uzávěr palivové nádrže), rozdíly v masce (jiná ozdobná lišta), neměla mřížky větrání v zadních sloupcích a lisovanou mřížku do zadního čela karoserie, vyčnívající kliky dveří atd.

Škoda 110LS (Lux Super) koncepčně vychází ze Škody 100, přejímá však hnací agregát včetně příslušenství z nově vzniklého kupé 110R, motor o objemu 1107 cm³ disponuje výkonem 62PS/5500ot. DIN, součástí je chladič oleje, upravená hlava motoru, výfukové a sací potrubí. Škoda 110LS vzniká v roce 1971, se stále charakteristickými znaky pro starší model. Tedy maska pouze se dvojicí hlavních světlometů, široká lomená lišta, palubní deska bílé barvy atp., modernizace nastává v polovině roku 1972 s nástupem modelu 73" kdy se maska mění na čtyřsvětlovou, interiér dostává černou palubní desku s dřevěným dekorem (spodní lišta).

Modernizovaná Škoda 100

Škoda 100 Tuning

První modernizace byla plánována na rok 1970 a mělo se jednat o dosazení nových oválných světlometů a chromového roštu na přední masku, tato úprava však vzhledu škodovky moc neprospívala a tak bylo od modernizace ustoupeno. Další kosmetická úprava byla v roce 1972, kdy bylo vylepšeno bezprůvanové větrání vozu, zmizely zadní větrací okenní trojúhelníčky, a vůz dostal tehdy moderní, avšak nepříliš praktické zpětné zrcátko umístěné daleko dopředu na přední blatník. Mechanickým vylepšením bylo dosazení mechanického sytiče ke karburátoru (již v polovině roku 1970, pozn. Výska). Rovněž přibyla nová barevná provedení vozu.

Škoda 100 L po 2. faceliftu

V roce 1973 se opět začínalo projevovat, jak československá automobilka pomalu, ale jistě ztrácí krok se západoevropskými automobilkami, a tak se opět trochu snažila vylepšit svůj zastarávající model. Inovativním technickým prvkem bylo nahrazení dynama alternátorem (12V – 35A u Š 110LS a 110R již v roce 1971) a znovu bylo vylepšeno větrání interiéru vozidla pomocí dalších výdechů v palubní desce vozidla. Zvenku lze vozidlo bezpečně poznat podle bezpečnostních zapuštěných klik Bomoro. Exportní vozidla byla dodávána dokonce i s tak překvapujícími prvky jako ostřikovače světlometů i se stírátky.

Dohromady bylo vyrobeno 259 921 vozů ve verzi 110L/110LS.

Ve výrobě měly od roku 1975 tuto typovou řadu nahradit vozy klasické koncepce Škoda 900 a Škoda 1100 (typová řada Škoda 740), ale rozpracovaný projekt byl v roce 1971 zrušen a jako náhradní řešení byly vyvinuty modely Škoda 105/120 (typová řada Škoda 742), vyráběné od roku 1976.