Šiveluč

Šiveluč se začal tvořit zhruba před 60 000 až 70 000 lety (2010). V holocénu proběhlo alespoň 60 velkých erupcí. Během holocénu proběhlo nejintenzivnější období vulkanismu — včetně častých velkých a mírných erupcí — 6500–6400 př. n. l., 2250–2000 př. n. l. a 50–650 n. l. To se dělo současně s vrcholy sopečné činnosti dalších kamčatských sopek. Současné období činnosti sopky začalo zhruba 900 let př. n. l. Od té doby se intenzivní a mírnější období sopečné činnosti střídaly v 50letých až 400letých údobích. Katastrofální erupce se vyskytly v letech 1854 a 1956, kdy došlo ke zřícení velké části sopky a vytvořil se ničivý sesuv.

Poslední erupce Mladého Šiveluče začala 15. srpna 1999 a trvala přinejmenším do roku 2010.

6. dubna 2014 došlo v sopce Šiveluč k výstupu popela do výšky až 6 km[1]. Z toho důvodu byl v leteckém provozu pro danou oblast nastaven oranžový kód[2].

Šiveluč patří ke skupině sopek Ključevskaja. Sama sestává ze stratovulkánu Starý Šiveluč (Старый Шивелуч), z prastaré kaldery a aktivního Mladého Šiveluče (Молодой Шивелуч), s výškou 2800 metrů. Šiveluč je jednou z největších a nejaktivnějších vulkanických struktur. Jedná se o stratovulkán složený ze střídajících se vrstev zpevněného popela, utuhlé lávy a vulkanických hornin.

Nejbližší sídlo je Ključi, leží asi 50 km jihozápadně od sopky. Sídlo je dostatečně malé, aby mohlo být včas evakuováno v případě větší erupce.

• 
  Poloha Šiveluče
• 
  Šiveluč (červená tečka) začíná být neklidný, 17. září 2002.
• 
  Erupce Šiveluče, 9. května 2004.
• 
  Šiveluč vypustil malý sloupec páry.
• 
  Šiveluč, 13. února 2010.
• 
  Šiveluč, 7. září 2010.
• 
  Tepelná stopa pyroklastického proudu na Šiveluči, leden 2011.
• 
  Snímek ve falešných barvách ukazuje pozůstatky velkého pyroklastického proudu na svazích sopky.