Šinjó (1943)

Plavidlo bylo postaveno německou loděnicí DeSchiMAG v Brémách jako pasažérská loď Scharnhorst (18 184 BRT) společnosti Norddeutscher Lloyd. Stavba byla zahájena roku 1933, v prosinci 1934 byla loď spuštěna na vodu a v roce 1935 zahájila provoz. Po vypuknutí druhé světové války plavidlo uvázlo v Kobe. Japonské námořnictvo jej v roce 1942 koupilo se záměrem využívat jej jako vojenský transport. Po ztrátě čtyř letadlových lodí v bitvě u Midway však bylo rozhodnuto o přestavbě na letadlovou loď. Přestavbu provedla v letech 1942–1943 loděnice v Kure. Do služby loď vstoupila 15. prosince 1943.[1]

Plavidlo mělo průběžnou letovou palubu s doprava skloněným komínem. S hangárem byla spojena dvojicí výtahů. Neseno mohlo být až 33 letounů. Neneslo pancéřování, ale bylo vybaveno protitorpédovou obšívkou. Výzbroj tvořilo osm 127mm kanónů typu 89 a třicet 25mm kanónů typu 96. Během služby byla protiletadlová výzbroj posílena o dalších dvacet 25mm kanónů. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Schichau a dvě parní turbíny AEG o výkonu 26 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 22 uzlů.[1]