Šibrava 4/14 HP

První zmínka o čtyřkolovém vozidle byla zveřejněna v roce 1923, v referátu časopisu Auto k XV. mezinárodní automobilové výstavě v Praze, kde byl nový motor použit na čtyřsedadlovém modelu Trimobil s tím, že jej továrna uvažuje použít i ve čtyřkolovém automobilu.[2] Dvouválcový, plochý motor s protiběžnými písty pro čtyřkolový model 4/14 HP vznikl v roce 1923,[3] automobil byl představen 19.-27. dubna 1924 na XVI. mezinárodní výstavě automobilů[4] a sériově byl vyráběn od roku 1925 do roku 1926.[5] K pohonu sloužil stejný motor typu boxer jako ve voze Trimobil, nyní ovšem chlazený kapalinou.[3] Firma uváděla, že jde o motor vlastní konstrukce.[6]

Pro VIII. ročník závodu Zbraslav-Jíloviště (20. dubna 1924) přihlásila firma dva automobily typu 4/14 HP, ale ve vlastním závodě se ani jeden vůz neobjevil. V kategorii cestovních automobilů v této kategorii do 1,4 l se žádný z přihlášených automobilů buď na startu neobjevil anebo nedojel do cíle.[7]

Úřední list ze dne 20. srpna 1924 oznámil, že se po vyhlášeném konkurzu z června 1924 uskutečnilo vyrovnání s firmou Jaroslava Šibravy, z Prahy VII., Vltavské čp. 866 (tentýž list oznámil ve stejný den i vyrovnání firmy Josefa Janatky/motocykly Itar, továrníka ze Smíchova).[8] V roce 1925 se firma již pražského autosalonu nezúčastnila a výroba byla ukončena o rok později (1926). Bylo vyrobeno jen několik kusů.[1]

Vůz měl klasicky řešený podvozek s obdélníkovým rámem z ocelových I-profilů a oběma tuhými nápravami na čtyřech podélných půleliptických plochých pérech. Vpředu uložený motor o zdvihovém objemu 1248 cm³ (vrtání 85 mm, zdvih 110 mm) měl zalomenou hřídel vyrobenu z chromniklové oceli a ta byla uložena v kuličkových ložiscích. Písty byly z hliníkové slitiny na dutých ojnicích. Kombinované chlazení motoru fungovalo tak, že polovina válců ležela v olejové lázni a zbývající část byla chlazena centrifugálním ventilátorem. Mazání motoru bylo již cirkulační s využitím kolečkové pumpy, která byla umístěna ve spodní části klikové skříně.[1] Olejové čerpadlo bylo poháněno šroubovými koly od vačkového hřídele. Olej byl vytlačován kanálky do klikového hřídele a odtud dutými ojnicemi do čepů pístů a válců.[9]

Převodovka v bloku s motorem byla třírychlostní se zpětným chodem. Třetí stupeň byl v přímém záběru. Řazení rychlostí bylo kulisové s ruční pákou umístěnou uvnitř vozu, po levé straně řidiče. Pohon zadních kol se skládal z kardanového hřídele, kuželového soukolí a diferenciálu. Předek vozu byl odpérován tzv. podbíhavým systémem vlastní konstrukce poloeliptickými pery a zadní náprava měla rovněž poloeliptická péra systému Cantilever. Brzdy byly dvě, vnitřní čelisťové, navzájem nezávislé. Páka ruční parkovací brzdy byla umístěna uvnitř vozu, po pravé straně řidiče.[10] Bubnové brzdy ovládané nožní pákou byly jen na zadních kolech. Čtyřsedadlová karoserie Conduite intérieure (sedan) byla opatřena střechou a se dvěma dvířky z obou stran.[11] Otevřený čtyřsedadlový automobil měl elektrické osvětlení a startér Bosch, disková kola s pneumatikami rozměru 710x90, provozní hmotnost byla 700 kg, maximální rychlost 60 km/h při spotřebě 13 l/100 km.[10] Palivová nádrž o objemu 30 l byla v motorovém prostoru, u dělicí stěny mezi motorem a kabinou. Benzín přicházel ke karburátoru samospádem.[1]

Vozy představené na XVI. mezinárodní výstavě automobilů v Praze (stánek č. 133) byly prodávány za 32 000 korun, což byla cena o 2000 Kč nižší než u srovnatelného, též nového, československého vozu Praga Piccolo ovšem s nižším zdvihovým objemem 720 ccm.[12] O rok později (1925) byl nabízen za 34 000 Kč. Vzniklo jen několik málo exemplářů.[1]