Šeptání
Šeptání je způsob artikulace řeči, který se obvykle používá v situacích, kdy je třeba zachovávat ticho. Při šeptání nedochází k aktivní tvorbě základního tónu hlasu (fonaci) v hlasivkách. Hlasivky jsou při šeptání sevřeny a je mezi nimi úzký prostor pro proudění vzduchu. Dochází k tvorbě třecího šumu, který nahrazuje práci s hlasem při běžném hovoru.
Výslovnost některých šumových (pravých) souhlásek, které jsou normálně neznělé (tj. hlasivky se nezapojují do jejich artikulace; jedná se např. o [s] a [t]), není při šeptání tišší než při běžném hovoru.
Při šeptání je možné rozlišit znělé a neznělé souhlásky, neboť větší napětí svalů artikulačního ústrojí u znělých souhlásek při šeptání zůstává, i když nedochází k aktivní tvorbě hlasu. Při šeptání je rovněž možné rozlišit i intonaci, kterou může mluvčí vytvářet i dalšími způsoby kromě modifikace hlasivkového tónu.
Šeptání je pro lidský hlas velice nezdravé. Vyvarovat by se jej měli především lidé s hlasovými problémy - poruchami hlasu. [zdroj?]
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu šeptání na Wikimedia Commons - Roach P. A little encyclopedia of phonetics, University of Reading, UK. (pdf)
