Šen Čou

Šen Čou (čínsky pchin-jinem Shěn Zhōu, znaky 沈周; 1427–1509) byl čínský malíř z dob dynastie Ming, představitel tzv. literátského malířství. Maloval především krajiny, bývá považován za zakladatele školy Wu, malířské školy rozvíjející se především v 2. polovině 15. a 1. polovině 16. století. Je řazen ke „čtyřem mistrům mingské doby“, mezi něž patřili ještě Tchang Jin, Wen Čeng-ming a Čchiou Jing.

Šen Čou

Portrét starce (耋像圖), autoportrét Šen Čoua, 1506

Pseudonym Š’-tchien, Paj-š’-weng a další
Jiná jména Šen Čchi-nan
Narození 1427
Siang-čcheng, Ťiang-su
Úmrtí 1509
Umělecká činnost
Znám jako malíř, kaligraf, básník, prozaik
Škola škola Wu
Významná díla Tři cypřiše (三柏圖),
Putování po Západních horách (西山紀遊圖),
Dvanáct pohledů na Wu-men (吳門十二景圖冊),
Portrét starce (耋像圖)
Ovlivněn Tung Jüan, Ťü-žan, Ma Jüan, Sia Kuej, čtyři jüanští mistři
Ovlivnil Wen Čeng-ming, Čchien Ku, Wen Po-žen, Lu Č’, Čang Ling, Čchen Čchun
Národnost chanská
Země říše Ming
Bydliště Su-čou
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Šen Čou je čínské jméno, v němž Šen je příjmení.

Jména

Šen Čou používal zdvořilostní jméno Čchi-nan (čínsky pchin-jinem Qǐnán, znaky zjednodušené 启南, tradiční 啟南) a pseudonymy Š'-tchien (čínsky pchin-jinem Shítián, znaky 石田, „Kamenné pole“), Paj-š’-weng (čínsky pchin-jinem Báishíwēng, znaky 白石翁, „Stařec Bílý kámen“),[1] Jü-tchien-šeng (čínsky pchin-jinem Yù​tiánshēng, znaky 玉田生), Jou-ču-ťü ču-žen (čínsky pchin-jinem Yǒuzhújū zhǔ​rén, znaky 有竹居主人).

Život a dílo

Pocházel z bohaté úřednické rodiny ze Siang-čchengu u Su-čou. Jeho rodina byla známa uměleckými zájmy, jeho otec i děd se věnovali malbě a přátelili se s slavným malířem Wang Mengem.[1] Šen Čou tak vyrůstal obklopen uměním a dostalo se mu kvalitního vzdělání v malířství, kaligrafii i umění poezie.[2] Jeho učiteli byli přední sučouští umělci.

Žil v rodinném sídlu na severním předměstí Su-čou, věnoval se umění a navzdory rodinné tradici se odmítal účastnit úřednických zkoušek a nastoupit úřednickou kariéru. Již relativně mladý (jako třicátník) proslul jako kaligraf, básník a esejista. Jeho sebrané spisy vyšly pod názvem Š’-tchien ťi (石田集, Sebraná díla kamenného pole), vydal i několik samostatných sborníků. Jeho básnickými vzory byli tchangští a severosungští tvůrci.[1]

Šen Čou Básník na vrcholu hory, The Nelson-Atkins Museum of Art, Kansas City, Missouri
Óda na granátové jablko a meloun, kaligrafie Wang Aoa a malba Šen Čoua, 1506–1509, Detroit Institute of Arts

K malbě se významněji obrátil až po čtyřicítce a postupně vynikl bezprostředností a prostotou výrazu. Mistrovství dosáhl v různých žánrech – krajinách, malbě květin a ptáků i portrétu. Zejména jeho krajiny jsou stylově různorodé, s tím jak probíhalo jeho umělecké hledání.[1] Stal se jedním z nejvýznamnějších mingských umělců a je považován za zakladatele školy Wu, malířské školy rozvíjející se ve 2. polovině 15. a 1. polovině 16. století.

Šen Čouovy nápisy na jeho autoportrétu Portrét starce:[3]

„ Někteří lidé říkají, že moc malé oči, jiní zase, že brada je moc úzká. Já sám je zvenčí neznám a proto ani nemohu vědět, jestli jsou namalovány špatně. Nač porovnávat rysy obličeje, já se hlavně bojím, aby nechyběla ctnost. Světem se protloukám osmdesát let a brzy si podám ruku se smrtí. Prvního roku éry Čeng-te [1506] vlastnoručně nadepsal stařec Kamenné pole.

Podobá se či nepodobá, je pravý či ne? Podoba na papíře, to je člověk vně skutečného člověka. Život a smrt jsou jen sen, nebe a země stejný prach. Uvolněně proplouvám světem, v srdci stále mladý. Následujícího roku znovu připsal.

 “
— Šen Čou, 1506 a 1507.[3]

Odkazy

Reference
  1. КРАВЦОВА, М.Е. Шэнь Чжоу [online]. Синология.Ру [cit. 2015-04-07]. Stať z Духовная культура Китая: энциклопедия: в 5 т. / гл. ред. М.Л. Титаренко; Ин-т Дальнего Востока. — М.: Вост. лит., 2006–. Т. 6 (дополнительный). Искусство / ред. М.Л. Титаренко и др. — 2010. — 1031 с. С. 873-874.. Dostupné online. (rusky)
  2. Encyclopaedia Britannica. Shen Zhou (Chinese painter) [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2010-02-07]. Dostupné online. (anglicky)
  3. WANG, Yao-ťing. Čínské malířství. 1. vyd. Praha: Euromedia Group - Knižní klub, 2008. 207 s. ISBN 978-80-242-2239-4. S. 33–34.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.