Šalva Čichladze

Zápasení ho zaujalo, když v 8 letech viděl v cirkuse gruzínského profesionála Kolu Kvarijaniho.[1] Posléze začal navštěvovat tělocvičnu v rodném Kutaisi, kde začínal pod vedením Giorgi Kavtaradzeho. V 18 letech šel studovat na vysokovou školu do Tbilisi, kde se připravoval pod vedením Vachtanga Kuchijanidzeho.[2][3] V polovině třicátých let dvacátého století se přesul do moskevského Dinama, kde se specializoval na řecko-římský styl pod vedením Lotyše Klemense Bula.

Po druhé světové válce, ve které byl plně nasazen, se dostal do sovětského reprezentačního výběru klasiků. V roce 1952 byl při sovětské premiéře nominován ve 40 let jako člen ruského týmu na olympijské hry v Helsinkách ve váze do 87 kg. Ve čtvrtém kole prohrál s Maďarem Gyulou Kovácsem, ale v pátem kole se zachránil výhrou na lopatky nad obhájcem zlaté olympijské medaile, Švédem Karl-Erikem Nilssonem. Ve finálovém šestém kole prohrál s Finem Kelpo Gröndahlem a získal stříbrnou olympijskou medaili. Po skončení sportovní kariéry působil jako trenér v Moskvě a později v Tbilisi, kde zemřel v roce 1997.