Šachta

Jáma dolu v Zinnwaldu (Cínovci) s lezním oddělením.

V hlubinném hornictví se šachta označuje jako jáma; jde o svislé hloubené nebo ražené důlní dílo obdélného, kruhového nebo elipsoidního průřezu, které slouží zpravidla k přístupu do jednotlivých pater a chodeb dolu a k dopravě materiálu (těžní jáma), k větrání resp. odvádění plynů (větrní jáma) nebo k čerpání důlních vod (vodotěžná jáma); obvykle však více z těchto účelů současně. Nad jámou zpravidla stojí těžní věž, sloužící dopravě v jámě. Ta se zpravidla zajišťuje jízdou dopravní nádoby (těžní klece nebo skipu) zavěšené na těžním laně poháněném těžním strojem. Z hlediska větrních poměrů v dole se jáma, kterou vzduch (čerstvé větry) vstupuje z povrchu do dolu, označuje jako vtažná jáma; jáma, jíž vzduch vystupuje z dolu ven, se nazývá výdušnou jámou. Jáma, která není spojena s povrchem se označuje jako slepá jáma čili šibík.

V běžné mluvě se jako šachta označuje i celý hlubinný důl, neboť šachta bývá z praktického hlediska jeho nejdůležitější částí. Hlubinný důl ale mívá několik samostatných důlních jam (šachet), navzájem propojených chodbami.

Šachtou se rozumí obvykle obezděný svislý prostor, který slouží k dopravě (výtahová šachta), k větrání a odvodu plynů (větrací šachta, osvětlovací–světlík, komínová šachta), k přístupu do podzemních prostor a chodeb nebo k montáži potrubí a technologických zařízení.[1] Menší větrací a osvětlovací šachty bývají nazývány jako šachtice

Šachtou může být nazývána i výkop či jáma na staveništi, která se nachází pod úrovní terénu. Šířka této šachty bývá do dvou metrů, převládajícím rozměrem je hloubka.

Šachta nebo šachtice je svislá nebo skloněná dutina, která slouží například k přísunu materiálu (např. u drtičů kamene) nebo k výstupu odpadu. U šachtové pece je to svislý spalovací prostor.

V jeskyních se jako šachta nebo komín označuje úzký a převážně svislý prostor, přístupný pouze s pomocí žebříků nebo lan.