Šťavnatka tečkovaná

Šťavnatka tečkovaná (Hygrophorus pustulatus) patří mezi jedlé houby. Typický je bílý výtrusný prach. Šťavnatku tečkovanou poznáme podle sbíhavých spodních lupenů na třeň.

Šťavnatka tečkovaná
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třídastopkovýtrusé (basidiomycetes)
Podtřídahouby rouškaté (Agaricomycetidae)
ŘádLupenotvaré (Agaricales)
Čeleďšťavnatkovité (Hygrophoraceae)
RodŠťavnatka (Hygrophorus)
Binomické jméno
Hygrophorus pustulatus
(Pers.) Fr.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Šťavnatku tečkovanou pokrývají šupiny, které vedou až ke klobouku. Chuť i vůně je nevýrazná.

Klobouk je polokulovitý, jemně šupinatý, šedý až šedohnědý. Šířka klobouku je 30 – 60 mm. U mladých šťavnatek je klobouk vyklenutý, v dospělosti plochý a dojde k zesvětlení okrajů. Při vlhku dojde k mírné lepkavosti klobouku.

Lupeny jsou bílé, řídké a sbíhavé na třeň.

Třeň je bílá, válcovitá a pokrytá tmavými tečkami. Rozměry jsou 35 – 70 x 3 – 9 mm.[1][2][3][4]

Využití

Šťavnatka tečkovaná se řadí mezi jedlé houby. Má vysokou energetickou hodnotu a obsahuje látky nezbytné pro naše tělo. Je z 95 % tvořena vodou. Mezi zbylé látky patří cukry, aminokyseliny, bílkoviny a minerály. Bílkoviny jsou obsaženy hlavně v plodnicích. Pro její nevýraznou chuť se často mísí s jinými houbami, např. s (penízovka sametová – Flammulina velutipes). Po usušení je hodnota bílkovin 30%. Chitin obsažený v těle houby napomáhá k správné funkci střeva resp. trávení.[5]

Výskyt

Šťavnatka tečkovaná nejraději roste ve vlhčích a kyselých půdách od září do listopadu. Roste většinou ve skupinách v jehličnatých lesích pod smrky, ale můžeme ji objevit i v listnatých lesích pod dubem, bukem a lípou. Lze ji zaměnit za šťavnatku vonnou (Hygrophorus agathosmus). Šťavnatku vonnou poznáme podle chuti, připomínající hořké mandle. Pokud dojde k záměně nemusíme mít obavy, šťavnatka vonná se také řadí mezi jedlé houby.[6][7]

Galerie
  • Šťavnatka tečkovaná
  • Šťavnatka tečkovaná

Reference
  1. L. HAGARA, V. ANTONÍN, J. BAIER. Houby. Praha: AVENTINUM, 1999. ISBN 80-7151-259-1. S. 143.
  2. Šťavnatka tečkovaná na stránkách Domova Amatérských Mykologů
  3. Šťavnatka tečkovaná v atlasu hub na Houbaření.cz
  4. J. HOLEC, A. BIELICH, M. BERAN. Přehled hub střední evropy. Praha: ACADEMIA, 2012. ISBN 978-80-200-2077-2. S. 322.
  5. Šťavnatka tečkovaná na stránkách Spektrum zdraví
  6. L. HAGARA, V. ANTONÍN, J. BAIER. Houby. Praha: AVENTINUM, 1999. ISBN 80-7151-259-1. S. 143.
  7. Šťavnatka tečkovaná v atlasu hub na Houbaření.cz

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.