Šúštar

Původní jméno Šúštar v dobách vlády achaimenovské dynastie bylo Šurkutir. Samotné jméno města Šúštar se pojí se jménem starověkého města Susy a znamená větší než Susy.

V průběhu vlády dynastie Sásánovců bylo toto ostrovní město na řece Karún zvoleno za zimní sídlo panovníka. Řeka byla vedena kanály do příkopu okolo města, mosty a městské brány byly postaveny na východ, západ a jih. Další řeky v sousedství umožnily rozvoj zemědělství, pěstování cukrové třtiny je datováno od roku 226. Systém pozemních kanálů zvaných kanáty spojuje řeku se zásobárnami vody určenými k pokrytí městské spotřeby v obdobích, kdy byly městské brány zavřeny. Zbytky těchto kanálů mohou být ještě dnes nalezeny ve sklepech některých domů. Zavlažovací systém začal upadat v 19. století, kdy město ztratilo zemědělskou důležitost, až do doby, kdy došlo k znovuoživení města posledním íránským šáhem Rezou Pahlavím v roce 1973.

Když král Šápúr I. z dynastie Sásánovců porazil římského císaře Valeriana, přikázal zajatým Římanům, aby postavili 550 metrů dlouhou přehradní hráz známou jako Band-e Kaisar („císařský most“).

Starodávné fortifikační zdi byly zničeny v době vlády safíovské dynastie.

Stejně jako ostatní Peršané si obyvatelé Šúštaru udržují své unikátní kulturní dědictví od pradávna. Obyvatelé této oblasti mluví dialektem, který je odlišný od spisovné perštiny.