Řetězový most v Žatci

Již na Willenbergově vedutě z roku 1611 je na místě zobrazen krytý dřevěný most. Řetězovým mostem byl nahrazen dřevěný most z počátku 19. století, který téměř před každou zimou musel být rozebírán kvůli plovoucím ledům. Nejbližší další most byl u Postoloprt.

Stavbu mostu zajistil stát v rámci výstavby státních silnic. Most projektoval Bedřich Schnirch, rodák z Lounska, stejně jako řetězové mosty ve Strážnici, most císaře Františka I. v Praze, most u Podolska (dnes po přemístění jediný dochován jako Stádlecký most), řetězové mosty ve Strakonicích, Poděbradech, u Jaroměře či v Postoloprtech a první návrh mostu v Lokti. Most projektoval pod dozorem ředitele státních silnic Pavla Strobacha. Některé německé zdroje připisují autorství mostu pouze Pavlu Strobachovi, který byl jako jediný uvedený na pamětních deskách.[1]

Základní kámen byl položen při velké slavnosti 26. června 1826 doprostřed budoucí zdi vstupní mostní brány blíže městu, při té příležitosti byla vydána patetická pamětní brožura.[1] Most byl uveden do provozu 4. října 1827, v den jmenin císaře Františka I., opět v rámci slavnosti.[1] Císař František I. most viděl až při své návštěvě Žatce roku 1833.[1]

Roku 1891 bylo zjištěno, že konstrukce mostu že kotevní články byly zcela prorezlé, protože se kvůli malým kotevním komorám nedaly řádně čistit ani natírat,[1] a most byl pro havarijní stav uzavřen.[2] Pro narůstající dopravu byl most také již příliš úzký a měl malou nosnost. V letech 1895–1896 byl nahrazen novým, příhradovým mostem, kterému však místní ze setrvačnosti dále říkali „řetězák“.[1] Koncem 50.[2] nebo počátkem 70. let[1] 20. století byl příhradový most vyřazen ze silniční sítě a vyhrazen kvůli špatnému stavu jen pro pěší, po rekonstrukci je od roku 2001 přístupný i osobním automobilům a cyklistům a je evidován jako městský most pod č. 353c-M1.

Na obou březích Ohře byly postaveny zděné brány s pylony v podobě věžovitých nástaveb mostního pilíře, nesoucích lana mostu. Vše bylo ukotveno na dubovém roštu. Mezi pylony byly do oblouku zavěšeny dvě trojice řetězů, z nichž visely svislice nesoucí kostru mostovky a dřevěnou mostovku samotnou. Řetězy byly zakotveny šikmo přes pylony pod úrovní terénu ve vzdálenosti 7 sáhů a 5 střevíců od závěsných os.[1] Most byl dlouhý necelých 64 m,[1] z toho přes řeku ve volné šíři 59,72 metrů.[2] Mostovka byla široká 3 sáhy (5,55 metru), což umožňovalo obousměrný provoz. Pouze v bránách byla vozovka zúžena na 2 sáhy a 1 střevíc.[1]

Na stavbu byl použit holedečský a liběšický kámen a kvádry ze Smolnice, Tuchořic a Liběšic.[1] Železo dodávala Fürstenberská knížecí huť Neu Joachimstal (Nový Jáchymov) ve formě svářkové oceli. Díly pro most se vyráběly v novém podniku Františka Antonína Kolovrata-Libštejnského v Růženině huti ve Skuhrově nad Bělou na Rychnovsku.[1]

V žateckém muzeu se dochovaly dvě litinové pamětní tabule s oslavnými latinskými texty. Blíže městu byla tabule připomínající, že železo pro stavbu poskytla vlast, že se o zdar stavby zasloužil nejvyšší purkrabí zemský hrabě František Kolovrat, dozor měl stavební ředitel Pavel Strobach a kovové části dodala huť v Rychnově. Deska na bráně na levém břehu zmiňovala císaře Františka I. Habsburského. Na desce bylo rovněž uvedeno, že most byl prvním železným mostem v Čechách a prvním rakouským mostem, přes který se dalo přejíždět vozy. Bylo uvedeno rovněž datum položení základního kamene a datum dokončení stavby. Roku 1838 byl nad hlavní vstup umístěn ještě velký latinský chronografický nápis. Desky jsou místěny v průchodu bývalého německého městského muzea (dnes sídla městské policie) na nám. 5. května čp. 127.[1]

Dva původní články z řetězu jsou od června 2016 vystaveny v budově Staré papírny v rámci expozice „Z dějin žateckého průmyslu“ Regionálního muzea K. A. Polánka.[1]

V roce 2017 nechalo muzeum vyrobit model mostu v měřítku 1:30 a připravilo stálou expozici věnující se historii mostu.[3]