Řecko-turecká válka (1897)

„Ostuda roku 1897“ neboli řecko-turecká válka byla bitva o ostrov Kréta, která začala roku 1896 povstáním na Krétě.

Řecko-turecká válka (1897)

Obraz bitvy o Valestino
trvání: 1897
místo: Řecko, především Epirus, Thesálie a Kréta
výsledek: Osmanské vojenské vítězství - začlenění severní Thesálie do Osmanské říše[1]
Řecké diplomatické vítězství - autonomie Kréty (díky zásahu evropských velmocí)[2][3]
strany
Osmanská říše Osmanská říše Řecké království
velitelé
Ahmed Hifzi Paša
Edhem Paša		 Korunní princ Konstantin
Konstantin Sapountzakis

síla
120 000[4] 75 000[4]

Kréťané se proti nadvládě Turků pravidelně bouřili a toto povstání začalo roku 1896.[5] Pevninské Řecko a král Jiří I. Řecký podporovali povstání, posílali na Krétu zbraně a mnoho dobrovolníků tam odjíždělo, aby pomohli Kréťanům v boji proti turecké nadvládě. Tentýž rok se v Řecku konaly první novodobé LOH 1896. Řecko se cítilo mocné a nepřemožitelné a tak král Jiří I. Řecký poslal na Krétu svého syna, prince Jiřího, aby se zmocnil ostrova. Turci ovšem Krétu nechtěli dobrovolně vydat a tak probíhaly boje mezi posádkou prince Jiřího a Turky. Turecko se dovolávalo svých práv a žádalo Řeky, aby Krétu opustili. Řekové odmítli vzdát se Kréty a tak jim Turecko vyhlásilo válku.

Řecko mělo zastaralou armádu, staré vybavení, nedisciplinovanost a armádě chyběla praxe v boji – nebyli připraveni čelit vyspělé turecké armádě. V dubnu 1897 Turecko zaútočilo, Řekové neměli šanci ubránit se a proto Turecku nic nebránilo v postupu, řecká armáda musela ustupovat. Řecko zjistilo, že není nepřemožitelné a v květnu požádalo o příměří.

Za Řeky se přimluvilo Rusko a jenom díky němu nepřišlo Řecko o svá území, ale už se nevyhnulo placení reparací Turkům. Kréta se stala o něco málo více samostatnou. Tato válka měla neblahý dopad na řecké hospodářství – Velká Británie jako velmoc převzala řecké ministerstvo financí a dohlížela na splácení reparací Turecku. Ani pro společnost tato situace nevypadala dobře, mnoho Řeků opustilo své domovy a odešlo do zahraničí. Obyvatelstvo bylo natolik nespokojené, že se pokusilo o atentát na krále.

Galerie
  • První potyčky na hraničním přechodu Melouna
  • Řecká jízda při bitvě o Farsalu
  • Malba bitvy o Domekos
  • Přestřelka mezi Řeky a Osmany u Rizomala

Odkazy

Reference
  1. Gyula Andrássy, Bismarck, Andrássy, and Their Successors, Houghton Mifflin, 1927, p. 273.
  2. Mehmed'in kanı ile kazandığını, değişmez kaderimiz !-barış masasında yine kaybetmiştik..., Cemal Kutay, Etniki Eterya'dan Günümüze Ege'nin Türk Kalma Savaşı, Boğaziçi Yayınları, 1980, p. 141. (turecky)
  3. Yunanistan'ın savaş meydanındaki yenilgisi ise Büyük Devletler sayesinde barış masasında zafere dönüşmüş, ilk defa Lozan müzakerelerinde aksi yaşanacak olan, Yunanistan'ın mağlubiyetlerle gelişme ve büyümesi bu savaş sonunda bir kez daha görülmüştür., M. Metin Hülagü, "1897 Osmanlı-Yunan Savaşı'nın Sosyal Siyasal ve Kültürel Sonuçları", in Güler Eren, Kemal Çiçek, Halil İnalcık, Cem Oğuz (ed.), Osmanlı, Cilt 2, Yeni Türkiye Yayınları, 1999, ISBN 975-6782-05-6, pp. 315-316. (turecky)
  4. Mehmet Uğur Ekinci: The Origins of the 1897 Ottoman-Greek War: A Diplomatic History. University Bilkent, Ankara 2006, strana 80.
  5. ŠEBA, Jan. Rusko a Malá dohoda v politice světové. Praha: Melantrich, 1936. 652 s. Kapitola II., s. 130.

Literatura
  • HRADEČNÝ, Pavel a kol.. Dějiny Řecka. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2004. ISBN 80-7106-192-1.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.