Římskokatolická farnost Sezimovo Ústí

Původní poddanské město Ústí, které patřilo Sezimům z Ústí, jedné z větví rodu Vítkovců (Rožmberků), vzniklo kolem roku 1262. Zřejmě se dobře rozvíjelo, protože se v něm záhy usadili řeholníci dominikánského řádu (k jejichž zvykům patří usazování se pouze ve větších městech). Městečko bylo v roce 1420 zničeno tábority a jeho obyvatelé buď uprchli do bezpečí, nebo se přidali k husitům a odešli do nedalekého Tábora.

Až v roce 1827 bylo blíže původního městiště založeno nové městečko, které dostalo název Starý Tábor. V roce 1835 byl postaven z finančních prostředků, věnovaných Terezií Rieglovou (vdovou po koželužském mistrovi z Tábora) pozdně empírový kostel, dedikovaný Povýšení sv. Kříže. V místě ovšem nebyla zřízena místní duchovní správa, území městečka bylo přifařeno k táborskému děkanství. V letech 1906–1907 byl postaven dům, určený jako obydlí duchovního správce (pozdější fara), ale i přesto zůstalo u toho, že Starý Tábor zůstal přifařen k Táboru. V roce 1920 bylo městečko přejmenováno na Sezimovo Ústí. Samostatná farnost zde byla zřízena až z rozhodnutí biskupa Antonína Lišky k 1. lednu 2000. Farnost mimo samotného městečka zahrnula také malou část Tábora, Sídliště Nad Lužnicí.

• 2000–2011 R.D. Václav Hes (ex currendo z Tábora)
• 2011–2014 R.D. Petr Plášil (ex currendo z Tábora)
• od r. 2014 R.D. Michal Pulec (ex currendo z Tábora)

• R.D. Mgr. Ing. Jan Kulhánek, primiční Mši svatou slavil v kostele Povýšení sv. Kříže v Sezimově Ústí 29. června 2016, působí jako farní vikář v Sušici a administrátor ex currendo v Kašperských Horách.

Farnost nemá sídelního duchovního správce (kterého ostatně neměla po většinu své existence po roce 2000) a je spravována ex currendo z Tábora.

• Profil farnosti na stránkách Českobudějovické diecéze^{[nedostupný zdroj]}