İbrahim Zengin

Narodil se v obci Bağlıca nedaleko provinčního města Amasya do rodiny kočovného pastýře. Od mala se věnoval tradičnímu tureckému zápasu karakucak. V mladí si přivydělával zápasením na svatbách v populárním olejovém zápasu (yağlı güreş).[1] Po hádce s otcem Nuri Ağou potom co se dozvěděl, že zápasí za peníze, odešel v 15 letech z domova do nedalekého Turhalu. V Turhalu pracoval v místním cukrovaru a zároveň podnik reprezentoval na velkých turnajích v olejovém zápasu. Měl přezdívku İbrahim Pehlivan. V roce 1950 absolvoval povinnou vojenskou službu v Ankaře, kde se seznámil s olympijským zápasem ve volném stylu.[2]

V roce 1951 startoval na mistrovství světa v Helsinkách, kde obsadil třetí místo. V roce 1952 v přípravě na olympijské hry v Helsinkách byl za profesionální činnost zbaven statutu amatéra a přišel o účast na olympijských hrách. Statu amatéra mu byl vrácen v polovině padesátých let dvacátého století.

V roce 1956 uspěl v turecké olympijské nominaci na olympijské hry v Melbourne ve váze do 73 kg. V úvodních kolech měl štěstí na hratelné soupeře, které porazil před časovým limitem na lopatky. Ve čtvrtém kole se tak i přes porážku s Japoncem Micuo Ikedou udržel v soutěži. Postoupil do tříčlenné finálové skupiny s Gruzíncem Vachtangem Balavadzem ze Sovětského svazu a se svým přemožitelem Japoncem Ikedou. Balavadze předtím s Ikedou rovněž prohrál a ve vzájemném zápase tak oba bojovali pouze o stříbrnou olympijskou medaili. Zengin v závěrečném zápase velterové váhy do 73 s Balavadzem zvítězil před časovým limitem na lopatky a získal stříbrnou olympijskou medaili.

Po skončení sportovní kariéry se věnoval sportovní a funkcionářské práci. Zemřel v roce 2013.