Ču Kang

Ču Kang (čínsky: pchin-jin Zhū​ Gāng, znaky 朱棡; 18. prosince 1358 – 30. března 1398) byl čínský princ a vojevůdce, kníže z Ťin a třetí syn čínského císaře Chung-wua, prvního císaře a zakladatele dynastie Ming.

Ču Kang
kníže z Ťin
Doba vlády 1370–1398
Posmrtné jméno kníže Kung z Ťin (秦恭王)
Narození 18. prosince 1358
Nanking
Úmrtí 30. března 1398
Předchůdce –
Nástupce Ču Ťi-si
Potomci Ču Ťi-si
Ču Ťi-jie
Ču Ťi-chuang
Ču Ťi-süan
Ču Ťi-chuan
Ču Ťi-lang
Ču Ťi-kchao
a 3 dcery
Rod Ču
Dynastie Ming
Otec Chung-wu
Matka císařovna Ma
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ču Kang je čínské jméno, v němž Ču je příjmení a Kang osobní jméno.

Jména

Ču Kang obdržel posmrtné jméno Kung (čínsky pchin-jinem Gōng, znaky 恭), jeho plný posmrtný titul byl kníže Kung z Ťin (čínsky v českém přepisu Čchin Kung-wang, pchin-jinem Qín Gōngwáng, znaky 秦恭王).

Život

Ču Kang se narodil 18. prosince 1358, byl třetí syn Ču Jüan-čanga a jeho první manželky paní Ma.[1] Ču Jüan-čang tehdy sídlil v Nankingu a jako jeden z generálů říše Sung bojoval v povstání rudých turbanů. Roku 1368 se Ču Jüan-čang stal císařem říše Ming a během několika let sjednotil Čínu pod svou vládou. V květnu 1370 udělil sedmi svým synům tituly knížat (王, wang), Ču Kang se stal knížetem z Ťin (晉王).[2]

Sídla císařských synů pověřených obranou severních hranic, včetně Ču Kanga sídlícího v Tchaj-jüanu; situace po roce 1393

Po dosažení dospělosti roku 1378 přesídlil do Tchaj-jüanu, hlavního města provincie Šan-si a třebaže neměl pravomoci vůči místní správě, osobní garda, sestávající ze tří pluků, i početná domácnost vedená zkušenými poradci a úředníky mu dávala nemalou moc.[3] Veden uměleckými zájmy shromáždil ve svém paláci reprezentativní sbírku obrazů a kaligrafie, podporoval místní buddhistické kláštery.[4]

Od přelomu 80. a 90. let patřil k několika císařovým synům, postaveným do čela vojsk na severní a severozápadní hranici.[2] Po čistkách první poloviny 90. let s Ču Tim převzal velení nad pohraničními armádami, přičemž jim pomáhali mladší bratři, knížata z Čchi, Čchu, Liao a Siang[pozn. 1][5] a další.

Roku 1398 onemocněl a 30. března 1398 zemřel.[1][6] Měl sedm synů a tři dcery. Jeho potomci drželi titul knížete z Ťin do roku 1648.

Odkazy

Poznámky
  1. Šestý syn Chung-wua Ču Čen, kníže z Čchu, sedmý syn Ču Fu, kníže z Čchi, dvanáctý syn Ču Po, kníže ze Siang a patnáctý syn Ču Č’, kníže z Liao.

Reference
  1. GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1022 s. ISBN 0231038011. Heslo Chu Yüan-chang, s. 389–390. (anglicky)
  2. LANGLOIS, JR., John D. The Hung-wu reign, 1368–1398. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. [dále jen Langlois]. ISBN 0521243327. S. 120. (anglicky)
  3. CHAN, Hok-lam. Ming Taizu’s Problem with His Sons: Prince Qin’s Criminality and Early-Ming Politics. Asia Major. 2007, roč. 20, čís. 1, s. 49. [dále jen Chan]. [www.ihp.sinica.edu.tw/~asiamajor/pdf/2007a/04%20hoklam.pdf Dostupné online]. (anglicky)
  4. WEIDNER, Marsha Smith. Cultural intersections in later Chinese Buddhism. Honolulu: University of Hawaii Press, 2001. 234 s. ISBN 0824823087, ISBN 9780824823085. S. 132. (anglicky)
  5. Chan, str. 54.
  6. Langlois, str. 181.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.