Čtvrtá Ženevská úmluva

Historie byla vždy protkaná nejrůznějšími válečnými konflikty, které měly za následek vysoký počet úmrtí jak mezi vojáky znepřátelených stran, tak i civilního obyvatelstva, jenž se na konfliktech války aktivně nepodílelo. V této souvislosti, kdy v celé historii nebyla žádná dlouhodobě přijatá společná úmluva o dopadech válek na raněné, nemocné nebo zajaté, se Henri Dunant rozhodl situaci změnit, výsledkem byl zrod tzv. mezinárodního humanitárního práva a taktéž prvopočátky Ženevských úmluv a Červeného kříže.[4]

Následně díky „Mezinárodnímu výboru ČK, kterému státy svěřily významné úkoly při ochraně obětí válek a dohledu nad respektováním MHP, se neustálou aktivitou představovanou zejména předkládáním návrhů dalších mezinárodních úmluv a s tím spojeným složitým vyjednáváním podařilo zakotvit ochranu stále většího počtu osob. V současnosti je plodem tohoto úsilí rozsáhlý systém čtyř Ženevských úmluv o ochraně obětí ozbrojených konfliktů z r.1949 (které nahradily předchozí úmluvy z let 1864-1929 a systém doplnily o samostatnou úmluvu o ochraně civilních osob) a dvou Dodatkových protokolů k těmto úmluvám z r. 1977 a třetího protokolu z r. 2005. Důležitá role při ochraně oběti konfliktů a šíření znalostí MHP vyplývá samozřejmě i národním společnostem Mezinárodního hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce (NSČK, NSČP, MDA)."[4]

Mapa států uznávající buď veškeré, nebo část Ženevských úmluv a dodatkových protokolů.

Mezinárodní humanitární právo (MHP) je soubor norem společně dohodnutých státy s cílem maximálně humanizovat válku a zmírnit její následky, dokud nebude možné válku vyloučit. Základním pramenem MHP jsou tzv. Ženevské úmluvy o ochraně obětí ozbrojených konfliktů a Dodatkové protokoly k těmto úmluvám (DP).[5] Jejich hlavní zásadou je, že v každé době musí být respektována důstojnost lidské bytosti a musí být bez diskriminace učiněno vše pro předcházení nebo alespoň zmírnění utrpení zejména těch, kteří nejsou na konfliktu přímo účastni, i těch, kteří byli z konfliktu vyřazeni v důsledku nemoci, zranění či zajetí.[4][6] Do základních úmluv MHP patří:[4]

• První Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli.
• Druhá Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři.
• Třetí Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci.
• Čtvrtá Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války.[7]

Dodatkové protokoly:[2]

• Dodatkový protokol o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů.
• Dodatkový protokol o ochraně obětí ozbrojených konfliktů nemajících mezinárodní charakter.
• Dodatkový protokol o přijetí dalšího rozeznávacího znaku.[8][9]

MHP dále rozšiřuje v rámci ŽÚ i další normy, patří sem tzv. zbraně hromadného ničení, především biologické, chemické a nukleární zbraně, které vedou k dlouhému a útrpnému umírání.[2][10][11]

Protokol o zákazu používání chemických a biologických zbraní (1925) byl uznán v platnost 8. února 1928[12]. Ovšem skýtal významné nedostatky, které se týkaly skutečností, že nezakazoval vývoj, výrobu ani hromadění zásob chemických zbraní. Dále některé státy, které protokol ratifikovaly, si vyhradily právo použít zakázané zbraně proti státům, které nebyly smluvními stranami protokolu. To mělo za následek, že byly využívány i během II. světové války, ale například i během 70. a 80. let v boji proti íránské islámské republice.[13] Nakonec došlo 10. dubna 1972 (v platnosti od 26. března 1975) k vytvoření „Úmluvě o zákazu vývoje, výroby a hromadění zásob bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a o jejich zničení".[14][15][16]

Human Rights Watch v souvislosti s válkou mezi Ruskem a Ukrajinou upozornila, že ukrajinské úřady by měly přestat zveřejňovat na sociálních sítích a aplikacích pro zasílání zpráv videa zajatých ruských vojáků, která je vystavují veřejné zvědavosti; zejména ty, které zobrazují scény ponižování nebo zastrašování. Tento typ zacházení s válečnými zajatci neboli válečnými zajatci porušuje ochranu poskytovanou Ženevskými konvencemi, které mají zajistit slušné zacházení se zajatými bojovníky ze všech stran.

Human Rights Watch rovněž zdokumentovala rozsáhlé porušování válečných zákonů a údajné válečné zločiny ruskými silami, včetně bezohledného zaměřování se na civilisty kazetovou municí a jinými zbraněmi a zabránění civilistům v útěku z bojových oblastí.[17]

• (anglicky) Čtvrtá Ženevská úmluva
• https://www.loc.gov/rr/frd/Military_Law/pdf/GC_1949-IV.pdf
• Vyhláška č. 65/1954 Sb.