Čmelík kuří

Čmelík kuří (Dermanyssus gallinae) je krevsajícím parazitem drůbeže a některých savců. V  Česku se hojně vyskytuje.[1]

Čmelík kuří
Čmelík kuří pod mikroskopem
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Třídaklepítkatci (Chelicerata)
Řádroztoči (Acari)
Podřádčmelíkovci (Mesostigmata)
Čeleďčmelíkovití (Dermanyssidae)
Binomické jméno
Dermanyssus gallinae
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Morfologie
Samice čmelíka kuřího. Ventrální strana. Pa – Palps (klepítka); gs – genitaventrální štítek; as – anální štítek

Hladový čmelík je asi 0,2 – 0,8 mm velký. Po nasání krve změní původně světle šedé tělo na červené[1] a zvětší se asi na 1 mm.[2] Tělo má jeden článek, na kterém rozlišujme dvě odlišné části. Přední část se nazývá gnathosoma a jsou na ní umístěny ústní končetiny. Jako ústní ústrojí slouží čmelíku klepítka (chelicery), která má proměněné na bodcovité útvary. Zadní část označujme jako idiosoma nese kráčivé končetiny.[3] Dýchací otvory (stigma) jsou mezi 3. a 4. coxae (párem nohou) (proto Mesostigmata). Larvy nemají stigmu (dýchají přes kutikulu). Na hřbetní (dorsální) části mívá čmelík jeden štítek, na břišní (ventrální) straně těla jsou umístěné 2 štítky (genitaventrální a anální). Samec má pouze jeden břišní štítek.[2]

Parazitismus

Čmelík je významným krevsajícím ektoparazitem drůbeže. Příležitostně napadá také psy, kočky, koně, lidi a jiné hostitele, s kterými přijde do kontaktu. Mezi symptomy patří nespokojenost, nervozita, poškození opeření, bledé hřebeny či snížená funkce snášení vajec.[2] Během dne se skrývají. Své potenciální hostitele napadají v noci, po nasání krve změní původně světlo šedé tělo na červené. Po krmení se schovávají v trhlinách a štěrbinách.[1]

Rozmnožování a vývoj

Čmelík je gonochorista s vývojem nepřímým. Po vylíhnutí má šestinohou larvu, která se následně změní na osminohou nymfu. Ta se po dvou svlékáních mění v dospělce. Larvální stadium nepřijímá potravu. Samice může klást do 300 vajíček při stabilní teplotě 20–25 °C. Při vyšší či nižší teplotě klade méně vajec a ve větších intervalech. Při teplotě 5° C může dospělec přežít bez potravy asi 5 měsíců.[2]

Prevence

Existuje několik způsobů, jak zabránit útoku kurníku. Jedním z nejdůležitějších je pravidelné čištění a údržba čistoty v kurníku. Rovněž pomůžou postřiky, vybílení, postřiky i nátěr křemelinou. Ty poslouží i jako prevence proti jiným parazitům.[4]

Odkazy

Reference
  1. MCGAVIN, George. Hmyz: pavoukovci a jiní suchozemští členovci. Vyd. 1. V Praze: Knižní klub, 2005, 255 s. Příroda v kostce. ISBN 80-242-1340-0.
  2. DEPLAZES, Peter, Johannes ECKERT, Alexander MATHIS, Georg von SAMSON-HIMMELSTJERNA a Horst ZAHNER. Parasitology in veterinary medicine. Wageningen: Wageningen Academic Publishers, 2016. ISBN 978-90-8686-274-0.
  3. VOLF, Petr a Petr HORÁK. Paraziti a jejich biologie. Praha: Triton, 2007. ISBN 978-80-7387-008-9.
  4. JEŽKOVÁ, Tereza. Čmelíkovitost. In: MVDr. Tereza Ježková. ©2019 [cit. 15. 1. 2019]. Dostupné z: http://zverolekarka.com/cmelikovitost/.

Literatura
  • VOLF, Petr a Petr HORÁK. Paraziti a jejich biologie. Praha: Triton, 2007. ISBN 978-80-7387-008-9.
  • DEPLAZES, Peter, Johannes ECKERT, Alexander MATHIS, Georg von SAMSON-HIMMELSTJERNA a Horst ZAHNER. Parasitology in veterinary medicine. Wageningen: Wageningen Academic Publishers, 2016. ISBN 978-90-8686-274-0.
  • MCGAVIN, George. Hmyz: pavoukovci a jiní suchozemští členovci. Vyd. 1. V Praze: Knižní klub, 2005, 255 s. Příroda v kostce. ISBN 80-242-1340-0.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.