Československo-sovětské přátelství
Československo-sovětské přátelství byl v dobách normalizace (a též před ní) termín, jenž měl vykreslovat spolupráci a jednotu lidu Československa a Sovětského svazu.
Bylo vyobrazováno jako odhodlané spojenectví založené na panslovanských základech (podobné jako v dalších socialistických zemích), v rámci něhož se konaly velké akce (let prvního československého kosmonauta Vladimíra Remka do vesmíru na palubě sovětské lodi, vybudování pražského metra jakožto „stavby československo-sovětského přátelství“ včetně stanice Moskevská (dnes Anděl) a jejího moskevského protějšku Pražskaja.
Za významnou stavbu vzájemného prátelství byl také považován ropovod Družba, který Československo napojil na sovětské zdroje surovin.
Vývoj
Sympatie k Sovětskému svazu v Československu byly po druhé světové válce značné, vzhledem k tomu, že země byla před druhou světovou válkou zrazena svými západními spojenci (Mnichovská dohoda), zatímco Rudá armáda zemi nacistické okupace zbavila. V pozdějších letech ale sympatie začaly klesat; největší deziluze pak přišla s pražským jarem 1968 a okupací vojsky Varšavské smlouvy, jejichž velkou většinu tvořila právě vojska sovětská. V dobách normalizace se tak československo-sovětské přátelství stalo v podstatě z velké míry jen jednou z prázdných, oficiálních a vynucovaných frází, jež charakterizovaly a udržovaly v chodu tehdejší komunistický režim.