Českomoravská transverzální dráha
Českomoravská transverzálka (Českomoravská transverzální dráha) vznikala na konci 19. století jako soubor drah lokálního charakteru. Spojovala Domažlice, Strakonice, Tábor, Jihlavu, Brno a Trenčianskou Teplou. Cílem bylo propojit již existující státní dráhy s typickou severojižní vídeňskou orientací: Plzeňsko-březenskou dráhu u Klatov, Dráhu císaře Františka Josefa u Strakonic a její pražskou odbočku v Táboře, Rakouskou severozápadní dráhu u Jihlavy, Rakouskou společnost státní dráhy u Brna, Severní dráhu císaře Ferdinanda u Bzence a konečně Povážskou dráhu v Uhrách.
Zprovozňování jednotlivých úseků
Jednotlivé úseky byly uváděny do provozu postupně:
- úsek Domažlice – Horažďovice předměstí (článek): 1. října 1888
- úsek Písek – Tábor (článek): 21. listopadu 1889
- úsek Tábor – Horní Cerekev (článek): 17. prosince 1888
- úsek Veselí nad Lužnicí – Horní Cerekev – Jihlava (článek): 3. listopadu 1887
- úsek Okříšky – Zastávka u Brna (článek): 4. června 1886
- úsek tratě Brno – Veselí nad Moravou – Vlárský průsmyk – Trenčianska Teplá tzv. Vlárské dráhy byl uváděn do provozu od 1. dubna 1883 do 28. října 1888, poslední úsek (Uherský Brod – Trenčianska Teplá) byl uveden do provozu 28. října 1888.
K zajímavým stavbám Českomoravské transverzálky patří např. příhradový most u Červené nad Vltavou.
Fotogalerie
Nádražní architektura Českomoravské transverzálky
Vedení dráhy v Písku dokládá lokálkový charakter tratě
Českomoravská transverzálka darovala Jihlavě také menší městské nádraží
Literatura
SCHREIER, Pavel. Zrození železnic v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.. Praha: Baset., 2004. ISBN 80-7340-034-0.