Černouhelné doly na Žacléřsku

Těžba černého kamenného uhlí na území Žacléře se datují do konce 16. století. Archivní prameny uvádějí datum 15. srpna 1570 za den, kdy opat Kašpar I. Hauser, představený cisterciáckého kláštera v Grüssau (Krzeszów v Polsku), povolil Jacobu Rabemu, rychtáři z pruské obce Oppau, vyhledávání a těžení černého uhlí v žacléřském okolí.[4] Těžba černého uhlí probíhala i v dalších letech, to je známo z urbářů (u převodu majetků) nebo z matrik, kdy je v záznamech uváděno hornické povolání. Uhlí bylo těženo z plytkých jam, protože uhelné sloje vycházely až na povrch. Zvýšené nároky nově se rozvíjejícího průmyslu náročného na spotřebu paliva způsobily, že v okolí nově vzniklých textilek, pivovarů, lihovarů, cihelen, vápenek a dalších závodů byl pociťován nedostatek dřeva a to nutilo podnikatele k přechodu na jiné palivo – černé uhlí. Zrušením jezuitského řádu přešlo žacléřské dominium do rukou státu a stát prostřednictvím horního eráru se začal starat o uhelná ložiska. Dalším podnětem pro rozvoj těžby uhlí bylo zařazení v roce 1787 černého kamenného uhlí mezi vyhrazené nerosty, vynětí z pozemkového vlastnictví vrchnosti, povolení (souhlas) k těžbě vydával stát. Tím byla umožněna těžba i další těžařům z řad drobné buržoazie.[2][5]

Od roku 1775 byli na Žacléřsko posíláni odborníci ze saských a kutnohorských dolů aby prozkoumali možná naleziště černého uhlí a otevřeli nové doly. V roce 1785 byla vyhloubena jáma Eliška a pro odvádění silných přítoků vody v roce 1876 byla zahájena ražba dědičné štoly, později nazývanou Vilemína (Wilhemine Stollen), 240 metrů dlouhé. Štola sloužila nejen k odvodnění, ale i jako těžní, větrní a k fáráni mužstva. V roce 1811 byly na Žacléřsku položeny první důlní míry. Propůjčku získali společníci Ignác Sklenka a Engelbert Pohl na dolovou míru Marie Pomocné (Mariahilf mas). Žacléřskému panství byla propůjčena vrchnostenská důlní míra I a II. V letech 1814–1815 Rudolf Manger z Černé Vody položil své první dvě důlní míry Antonín a Ferdinand, od Krištofa Büchnera ze Žacléře odkoupil v roce 1816 dolovou míru Štěpán III. František Gaberle dne 1. února 1826 získal dolovou míru Hugo, která byla 22. prosince 1819 propůjčena Karlu Czerwencovi. Rozvoj důlní techniky umožňoval těžbu uhlí z větších hloubek. Byly zakládány jámy se svislými jámovými stvoly. V roce 1819 bylo na území Žacléře a Lampertic vyhloubeno 14 svislých jam. V roce 1820 bylo na Žacléřsku vytěženo 2200 tun uhlí, polovina připadala na vrchnostenské doly.[2][5]

Ve třicátých letech 19. století byly raženy štoly Prokop (žacléřské panství), Josef (rodina Gaberlova), Antonín (Rudolf Manger) a Egidi (Josef Reichelt z Drážďan), které se později staly základem žacléřského dolu. Koncem třicátých let 19. století na Žacléřsku bylo v provozu celkem 8 závodů a v roce 1840 vytěžilo se 6600 tun uhlí. V roce 1841 přešlo Žacléřské panství do vlastnictví rytíře Karla Pulpana z Feldsteinu, které v roce 1842 získal Adolf baron Silberstein.[6] V roce 1844 těžař z Oslavan Jan Müller koupil dolovou míru Marie Pomocné od Josefa Reichela za 36 000 tolarů.[6]

Od poloviny padesátých let 19. století se rozvíjí těžba černého uhlí z větších hloubek, doly jsou vybavovány parními stroji. V roce 1848 byla prohloubena jáma Jiří (baron Silberstein), v roce 1855 jáma Julie (Jan Müller), první strojní jáma. Kolem roku 1850 se pohybovala těžba ve výši cca 15 000 tun. Baron Silbernstein na Žacléřsku obnovil těžbu na starých jámách. Největším producentem uhlí byla jáma Eliška prohloubena a nově přestavěna v období 1868–1870. Jan Müller otevřel v roce 1868 jámu Marie, která byla vybavena parním těžním strojem. Těžba černého uhlí postupně narůstala, na dolech barona Silbersteina roční produkce se pohybovala kolem 10 000 tun, na dolech Kamenouhelného těžířstva bratří Müllerů kolem 5 500 tun a na dolech Rudolfa Mangera a Františka Gaberleho kolem 1 500 tun.[2][4]

V první polovině sedmdesátých let 19. století těžba černého uhlí se pohybovala kolem 130 000 tun. Mezi největší odběratele patřily závody a podniky v Trutnově, Hostinném, Vrchlabí, Horka u Staré Paky a další průmyslová města Podkrkonoší. Těžaři na Žacléřsku museli čelit konkurenci z jiných revírů (Kladno, Ostravsko, Slezsko), která využívala dostupné železnice k zásobování lokalit Podkrkonoší. Výstavbu místních komunikací zabezpečili jak Müllerové tak i baron Silberstein. V roce 1859 baron Silberstein zahájil výstavbu koňské dráhy do Trutnova, v roce 1868 byla železnice prodloužena přes Poříčí u Trutnova do Královce a v roce 1869 až do Libavy v pruském Slezsku. V roce 1882 byla uvedena do provozu místní dráha z Trutnova do Královce.

Sedmdesátá léta pro Žacléřsko jsou ve znamení odbytové krize, která postihla nejvíce doly barona Silbersteina, a následná stagnace těžby uhlí. V roce 1896 kupuje bývalé doly barona Silbersteina[p. 4] Západočeský báňský akciový spolek (ZBAS) a o dva roky později i doly Kamenouhelného těžířstva bratří Müllerů[p. 5].[2][7] ZBAS byla společnost s největší těžbou uhlí na Žacléřsku až do roku 1945, kdy byla znárodněna. V letech 1897 až 1901 ZBAS provedlo osm průzkumných vrtů, které přispěly k otevření 15. až 28. sloje nadložní skupiny. Byly raženy překopy, doly Julie, Marie a Františka byly prohloubeny. V letech 1900–1901 bylo postaveno prádlo, elektrická centrála, lanovka a mimo areál dolů budova ředitelství[p. 6] a úřednické domy[p. 7] Pro havíře byly postaveny kolonie Bílá a Červená. Zaváděny byly nové výkonné důlní mechanizmy. V roce 1898 těžba činila 153933 tun a v následujícím roce to bylo již 211 534 tun. ZBAS v roce 1905 vytěžila 257 900 tun uhlí, v krizových letech těžba klesla až na 199 600 tun v roce 1925.[8] V období druhé světové války ZBAS byl pod vlivem SUBAGu (Sudetenländische Bergbau A.G.), který podléhal koncernu Reichswerke Herrmann Göring.[9] V letech 1940–1941 těžba stagnovala. Ke zvýšení došlo v následujících létech po výměně dosavadního řediteleTenschertaříšským Němcem z Vestfálska dr. ing. Günterem Dorstewitzem. Na žacléřské doly byli nasazeni váleční zajatci, kteří byli dodáváni ze zajateckého tábora ve Zhořelci (Görlitz).

Po skončení druhé světové války byly doly ZBAS postaveny pod národní správu a znárodněny. Dnem 1. ledna 1946 byl vytvořen národní podnik Východočeské uhelné doly (VUD), pod který byly začleněny doly na Žacléřsku. V roce 1950 žacléřské doly Eliška a Jiří, Marie a Julie v Lamperticích a Františka v Černé Vodě byly sloučeny pod jeden závod Důl Jan Šverma (DJŠ) v Žacléři. V roce 1958 byl stav jam Julie a Marie nevyhovující, proto bylo zahájeno hloubení nové hlavní jámy Jan. Moderní jáma dosáhla hloubky 955 m (v roce 1987), byla vybavena elektrickým těžním strojem. V šedesátých letech 20. století nastala stagnace těžby. Do popředí je postavena ropa, která měla nahradit uhlí. Období stagnace trvalo do sedmdesátých let 20. století. Těžba se pohybovala ve výši kolem 210 000 tun za rok.[2][10] V roce 1974 činila 270 000 tun. Vzrůst nastal od roku 1981 až do konce osmdesátých let 20. století, kdy bylo vytěženo 250 000 tun uhlí.

Přechodem na tržní hospodářství v devadesátých letech doly na Žacléřsku přecházejí do útlumového programu Usnesením vlády České a Slovenské federativní republiky ze dne 11. června 1990 č. 397 a dalšími rozhodnutími. Ukončení těžby na Dole Jan Šverma v Žacléři bylo stanoveno na 31. prosince 1992 a tímto dnem ukončena. V roce 1996 Ministerstvo kultury ČR prohlásilo šachetní budovu a těžní věž včetně těžního stroje dolu Františka[11] a těžní věž dolu Jiří[12] kulturní památkou ČR. Do roku 2005 byla zlikvidována všechna hlavní důlní díla. Poslední vozík s černým kamenným uhlím byl vytěžen v roce 2002 při likvidaci DJŠ, kdy bylo vybráno při hloubení čerpací jímky na 2. patře dolu a i mohlo být částečně využito.[13] V roce 2000 Ministerstvo kultury ČR prohlásilo šachetní budovu, těžní věž, strojovnu a těžní stroj jámy Julie kulturní památkou ČR[14]. V roce 2011 Ministerstvo kultury ČR prohlásilo areál Dolu Jan Šverma (šachetní budova s kompletním vybavením vozíkového oběhu, ocelová kozlíková těžní věž, úpravna uhlí se spojovacím krkem a šachetní budovou, objekt strojovny s vybavením) kulturní památkou ČR.[15]

• Česká geologická služba. Vlivy důlní činnosti, Dostupné online