Češi a Slováci v Bulharsku

Češi (чехи, čechi) a Slováci (словаци, slovaci) tvoří menšinu v Bulharsku. Podle sčítání v roce 2001 žilo v Bulharsku pouze 316 Čechů a počet Slováků byl ještě nižší[1], v minulosti byl počet Čechů a Slováků žijících v Bulharsku podstatně vyšší.

Starý český dům ve vesnici Vojvodovo

Dějiny

Po osvobození Bulharska v roce 1878 se do země přistěhovalo množství Čechů a Slováků z Rakouska-Uherska, aby podpořili kulturní a ekonomický rozvoj. To zahrnovalo intelektuály a podnikatele, jako byl historik Konstantin Josef Jireček (ministr školství v letech 1881–1882), malíři Ivan Mrkvička a Jaroslav Věšín, archeologové Karel Škorpil a Hermann Škorpil, inženýr a podnikatel Jiří Prošek a Proškova rodina (kteří v hlavním v městě Bulharska postavili Lví a Orlí most a založili pivovar Ariana), Václav Dobruský (první ředitel Národního archeologického muzea), sládek Franz Milde, architekti Josef Schnitter (architekt města Plovdiv), Václav Kolář (v literatuře též uváděn jako Antonín Kolář nebo Antonín Václav Kolář, první architekt Sofie) a Lubor Bajer.

Nejvýraznější z venkovských kolonií byla vesnice Vojvodovo, založená českými kolonisty v roce 1900, která měla ve třicátých letech 20. století 800 obyvatel (z toho přes 600 Čechů). Do Podemu přišli Slováci v roce 1884 a roce 1910 jich tu žilo 210; žili v odděleném sousedství v charakteristických slovenských domech a v roce 1934 si postavili evangelický kostel.[2]

Mezi lety 1948 a 1950 přes 2 000 Čechů a Slováků ze Sofie a ostatních lokalit využilo nabídky československé vlády a vrátilo se do Československa. Zůstalo asi jen 5 % jejich původní populace, hlavně ti, kteří měli bulharského manžela či manželku.[3] Protestantští Češi z obce Vojvodovo vytvořili po návratu Farnost Evangelické církve metodistické v Mikulově.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Czechs and Slovaks in Bulgaria na anglické Wikipedii.

  1. Етнически малцинствени общности. www.nccedi.government.bg [online]. [cit. 2015-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-03-22.
  2. ЦЕНКОВА, Искра. Яж билиша, танжувай фришко!. www.temanews.com. ТЕМА. Dostupné online [cit. 2008-09-02]. (anglicky)
  3. Словаците в България (Бележки за тяхното историческо и етнокултурно развитие)

Literatura
  • ПЕНЧЕВ, Владимир. Чешките темели на следосвобожденска България. Европа 2001. 2003, s. p. 14. Dostupné online [cit. 2007-04-05]. (Bulgarian)
  • ПРЖИБИЛ, Мирослав. 110 години чешка и словашка общност в България. Европа 2001. 2003, s. p. 19. Dostupné online [cit. 2007-04-05]. (Bulgarian)
  • ПЕНЧЕВ, Владимир. Паралакс в огледалото или за мигрантските общности в чуждоезична среда (чехи и словаци в България, българи в Чехия). София: Херон Прес, 2001. Dostupné online. ISBN 978-954-580-110-5. (Bulgarian)
  • SVOBODA, Michal. BULBA 2006 [online]. Antropoweb [cit. 2007-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-06. (Czech)
  • BUDILOVÁ, Lenka. Dějiny Vojvodova: Vesnice Čechů a Slováků v Bulharsku [online]. August 2006 [cit. 2007-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-07. (Czech)
  • BLANÁR, Vincent. Slovenčina na konci 20. storočia, jej normi a perspektívy. Bratislava: Vydatel'stvo slovenskej akadémie vied, 1997. Dostupné online. ISBN 80-224-0479-9. Kapitola Jazyk slovenskej menšiny v Bulharsku zo sociolingvistického hl'adiska. (Slovak)[nedostupný zdroj]

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.