Časová pásma ve Španělsku

Podle královského dekretu 2781 z roku 1976 je zákonný čas ve Španělsku definován ve vztahu k UTC[1] a v souladu s článkem 149 španělské ústavy z roku 1978 je určení oficiálního času v kompetenci státu.[2] Zákonný čas je stanoven od roku 1940 na UTC+1,[3] přičemž na Kanárských ostrovech je čas oproti němu hodinu posunut.[4]

Ve Španělsku se vedou soustavně diskuse o návratu k původnímu stavu z první poloviny 20. století, kdy platil čas UTC 0.[6] V současné době probíhají ekonomické analýzy, jaký by měl tento posun ekonomický dopad. Podle současných údajů přináší současná úprava roční úsporu 60 mil. €,[7] což něco víc než 1 € na jednoho obyvatele. Situace je palčivá zejména v Galicii,[8] jejíž nejzápadnější výspa leží na západním poledníku 9°15'46" a poledne středního slunečního dne tam nastává 1.37 hodiny po oficiálním poledni a v létě to je dokonce 2.37 hodin.[9]

Debata o úpravě časového pásma dostává i politický kontext, protože současný čas byl zaveden za Frankovy diktatury,[10] přičemž se zapomíná, že poprvé tento čas zavedli republikáni o dva roky dříve.[2]

Před přijetím jednotného času se ve Španělsku používal místní sluneční čas, jak bylo obvyklé až do Evropské geodetické konference, která se konala ve Římě v roce 1883. Ve Španělsku byl jednotný čas zaveden od 1. ledna 1901 jako čas odpovídající greenwichskému poledníku a týkal se pošty, telegrafů, telefonů, železnice, ministerských úřadů a jejich poboček, a to pouze na pevnině a Baleárských ostrovech, nikoli na jiných ostrovech nebo španělských územích v Africe.[2] Mimo to definoval den od 0 do 24 hodin a odstranil tak přetrvávající nejednoznačnost, kdy začíná nový den.[4] Už před tím existoval jednotný čas na železnici a měl hodnotu +0.15, což odpovídá střednímu času poledníku 3°45' západní délky, tedy přibližně poloze poledníku procházejícího Madridem. V průběhu doby byly vydány rozličné regulativy upravující používání času ve Španělsku. Mají nejednotné formulace a střídají se v nich termíny jako zákonný čas (hora legal), oficiální čas (hora oficial) a civilní čas (hora civil), což má za následek obtížnou interpretaci.

15. dubna 1918 byl poprvé zaveden letní čas (UTC+1) a tak to platilo ještě v roce 1919. V roce 1922 byl zákonný čas upraven o hodinu dozadu (UTC-1) na Kanárských ostrovech.[4] Španělsko se vrátilo k letnímu času v roce 1924 a ten platil až do roku 1929 a poslední královské vlády už nevydaly příslušné vyhlášky.[2] Zvláštní situace nastala během občanské války, kdy jak nacionalističtí povstalci, tak i republikánská vláda vyhlásili letní čas. Přitom se ale jeho platnosti lišila, dokonce v roce 1938 vyhlásili republikáni letní čas posunutý o dvě hodiny na UTC+2 a na zimu ho vrátili jen o hodinu zpět, čímž ve skutečnosti posunuli Španělsko do pásma středoevropského času.

Po vítězství povstalců byl letní čas zaveden v roce 1939 a o rok později už ne, protože již platil příkaz, kterým, se ve Španělsku počínaje 16. březnem zavedl středoevropský čas natrvalo.[3] Letní čas se znovu zavedl roku 1942 a platil až do roku 1949. Obnoven byl až po více než dvaceti letech v roce 1974[5] jako důsledek ropné krize, přičemž Španělsko zavedlo tuto úpravu rychleji než ostatní západoevropské země (Francie 1976, Portugalsko 1977),[2] a tato úprava platí doposud (2015).

Za národní čas se běžně bere čas pevninské části Španělska, a tak se i hlásí v rozhlase s dodatkem „…a o jednu hodinu méně na Kanárských ostrovech.“[11]